Asi jen málokterému slávistovi se ve čtvrtek 29. srpna nehonily hlavou myšlenky „Jak to asi dopadne večer při losování v Monaku?“ Výsledek zřejmě rozdělil slávistickou rodinu na dvě části – jedni jásají nad možností vidět přímo v Edenu špičky evropského fotbalu, jiní žehrají na osud, který nám přinesl soupeře, kdy naděje na další postup ze skupiny je minimální a pravděpodobnost vypadnutí se blíží jistotě! A český pohárový koeficient půjde i nadále ke dnu. Tam ale není a nebude na vině Slavia, ale ostatní letošní čeští „Evropané“ za někdy až ostudná vyřazení! Ale – jak říkával s oblibou populární slovenský reportér Gabo Zelenay: „Lopta je guľatá!“. Důkazem je jediné vítězství československého klubu v některé elitní evropské soutěži. V roce 1969 to byl Slovan Bratislava, kdy jeho kapitán Šaňo Horváth zvedl nad hlavu pohár Vítězů pohárů a zapěl: „Otvárajte kasíno, Slovan ide na víno!“ A poraženým finalistou byl kdo? Právě FC Barcelona! Třeba se v malé modifikaci mohou dějiny opakovat!
Faktem ale je, že jsme se zřejmě dostali do nejtěžší skupiny, kde se utkáme s věhlasnými soupeři, z nichž má každý na svém kontě vedle mnoha dalších úspěchů i vítězství v Lize mistrů či v jejím předchůdci do roku 1992, Poháru mistrů evropských zemí. Inter Milán byl vítězem v letech 1964, 1965 a 2010, Borussia Dortmund v roce 1997 a FC Barcelona v letech 1992, 2006, 2009, 2011 a 2015! A ani ve fotbale není slovo rivalita cizím pojmem. Někde se jedná o kluby z jednoho města (stejně jako v Praze mezi Spartou a Slavií se s ní setkáváme mezi City a United v Manchesteru nebo mezi Interem a AC v Miláně) nebo o rivalitu mezi různými městy a tím i jejich kluby – v našem případě se jedná o Barcelonu a Madrid, v Německu pak o Dortmund a Mnichov a třeba v Chorvatsku o Záhřeb a Split nebo na Ukrajině o Kyjev a Doněck! Přitom při procházení historií zjistíme, že kluby z naší skupiny tahaly „v Evropě“ vždy za kratší konec – Inter v Miláně se musel sklonit před počtem vítězství místního AC, Borussia Dortmund se svým jediným primátem v LM před Bayernem Mnichov a nejmarkantnější je to u Barcelony, když Real Madrid v počtu 13 zisků nejprestižnějšího klubového poháru hned tak někdo nepřekoná. Z hlediska diváckého je jistě také zajímavé, že všichni naši soupeři hrají na stadionech kapacitou 4-5x větší než má náš milý Eden!
Účelem tohoto článku však není hodnotit sportovní kvalitu tří našich soupeřů, to ponechme jiným expertům. Zde se soustředíme na sídla těchto klubů, na historii i zajímavosti a hlavní pamětihodnosti jejich domovských měst. Výjezdy budou především tzv. „na otočku“ s maximálně jedním přespáním, a tak přiblížíme jen to nejdůležitější. Takže tedy na chvíli hurá do Dortmundu, Barcelony a Milána!
DORTMUND NEJVÍCE PROSLAVILY VÁNOČNÍ TRHY A FOTBAL BVB09
Dortmund svými téměř šesti sty tisíci obyvatel soupeří s blízkým Düsseldorfem, hlavním městem spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko o sedmé místo ve velikosti mezi německými městy. Často se v souvislosti s Dortmundem hovoří o oblasti Porúří, pojmenované podle řeky Ruhr. Tato oblast (ona ovšem v mnohem větším měřítku) může být srovnávána s naším Ostravskem nebo Podkrušnohořím, protože tam, kde je uhlí, rozvíjí se mohutně i těžký průmysl a mnoha sídly se zahušťuje mapa regionu. Ekonomika se však i zde restrukturalizuje, v prosinci 2018 byla ukončena těžba v posledním zdejším uhelném dole. Těžký průmysl nahradily nové technologie a Dortmund postupně oprávněně získává přezdívku Zelené plíce Vestfálska, čehož jsou důkazem například Westfalenpark nebo Rombergparks botanickou zahradou. Mluvíme-li o Vestfálsku, nelze nepřipomenout tzv. vestfálský mír, kterým byla v roce 1648 ukončena třicetiletá válka. Ujednání však příliš nepotěšilo třeba menší středoevropské národy, neboť vedlo k posílení unitární habsburské monarchie.
Možná, že si jen málokdo uvědomí, že do Porúří „evropsky“ cestuje Slavia podruhé. V sezóně 1998/99 se Slavia utkala s tradičním klubem Schalke 04 a třeba si některý čtenář vzpomene i na naši reportáž z výjezdu, kterou jsem nazval Šálek naděje ze Schalke. Slavia v Gelsenkirchenu totiž prohrála jen 0:1, odvetu vyhrála 1:0 a na penalty pak postoupila! Hustota osídlení tady vygenerovala celou řadu klubů první a druhé Bundesligy. Vedle dortmundského BVB a Schalke zde najdeme v blízkosti v I. BL i Fortunu z Düsseldorfu, ve II. BL pak Bochum. V blízkosti je další velké město, počtem obyvatel srovnatelné s Dortmundem a Düsseldorfem, ale fotbalu se tam příliš nedaří, pohybuje se až ve IV. lize, zvané Regionalliga. Symbolem Essenu je už po 400 let firma Krupp, která se v první polovině 20. století zaměřila na výrobu zbraní a výbušnin (pro koho asi?). Připomeňme si krásnou scénku z filmu Svět patří nám. S typickým humorem, který je Čechům, „smějícím se bestiím“ vlastní, objeví V+W sklad jakýchsi plechovek, zřejmě bomb s nápisem Krupp Essen. Pro neněmčináře připomeňme, že Essen je nejen název města, ale i infinitiv slovesa „jísti“. A oba meditují, že výrobce musí být špičkový, když prodává konzervy s nápisem Jezte kroupy! Realita na frontě i mimo ni byla však žel jiná. Vraťme se však zpět do Dortmundu. I název města vybízí k podobným úvahám – „dort“ znamená „tam“, „der Mund“ je ekvivalent pro pusu nebo ústa. „Pusa tam“? A fantasmagorií by už zaváněl „překlad“ ve smyslu „dortožrout“, i když dort se německy řekne die Torte. Skutečnost je však prozaičtější. První písemná zmínka o Dortmundu je z roku 880, kdy byla v listinách zanesena tehdy malá vesnice jménem Throtmanni. V roce 1152 císařFridrich Barbarossa nechal při svém příchodu do oblasti obnovit vyhořelé město, které bylo císařovým sídlem dva roky a poté se stalo jedním z nejvýznamnějších měst říše. Ve 13. století se Dortmund stal hanzovním městem a ještě ve 14. století se psal Dorpmunde A u jazykozpytu zůstaneme ještě v souvislosti s identifikací klubu BVB 09, jehož domovem je stadion Signal Iduna Park pro 80 tisíc diváků, který bývá obvykle zaplněn! 09 je rokem vzniku klubu – 1909. A BVB znamená zkratku Ballsportverein Borussia, tedy Spolek míčových sportů Borussia. Borussia? To je přece latinské pojmenování Pruska! Podobně jako Bratislava (letošek znamená 50 let od jediného vítězství čs. klubu – Slovanu – v evropské soutěži a 100 let od změny jména slovenské metropole, kdy se předtím mj. používalo latinské Posonium a tím i maďarské Pozsony, řecké Istropolis a německé Preßburg s modifikacemi Prešpurk resp. Prešporok).
Do města tedy konečně vyrazíme na chvíli i my! V Dortmundu byly během 2. světové války při bombardování zničeny dvě třetiny domů a při obnově se nezapomínalo ani na památky. Při popisu zajímavostí nelze pominout tradiční vánoční trh, který je v Německu největší, i když řada Čechů nedá dopustit na drážďanský Striezelmarkt. Fotbalový fanoušek by si neměl odpustit návštěvu muzea fotbalu – Deutsches Fussballmuseum. Oba parky jsme si připomněli již výše. Výraznou dominantou je televizní věž Florianturm, vysoká 208 m a postavená v letech 1958-59. Uveďme, že nejvyšší stavba v ČR, TV věž na Bukové hoře v Českém středohoří, která je však na rozdíl od té dortmundské trochu ukryta mezi kopečky poblíž městečka Verneřice, kde prožil dětství Vladimír Šmicer, je vysoká téměř 230 m! Dortmund leží severně od řeky Ruhr, menší řeka Emscher jím protéká. Po napoleonských válkách bylo město začleněno do Pruska (proto Borussia). V období Třetí říše sídlila v Dortmundu nemocnice Aplerbeck, kde nacisté programově vraždili mentálně a fyzicky postižené osoby.
Dortmund bývá nazýván i městem kostelů – „Kostel na každém rohu“. Za zmínku stojí Marienkirche, ze kterého po válečném bombardování zůstal v původním stavu úchvatný oltář Panny Marie. Pro evangelíky byl ve městě postaven ve 13. století Reinoldikirche pojmenovaný po městském patronovi, sv. Reinoldovi. Za zmínku stojí i gotický kostel Peterskirche ze 14. století. Mezi velmi zajímavé a oblíbené památky v Dortmundu patří také vodní hrad Hörder Burg ze 12. století (Dortmund je doslova prošpikován kanály, které slouží k dopravě). Hrad býval šlechtickým, později pak sídlem ředitelství bývalé ocelářské společnosti Hoesch AG. Za návštěvu stojí i pivovarské muzeum Brauerei-Museum v tzv. U-domě.
Utkání Slavie v Dortmundu je naplánováno na úterý 10. prosince od 21:00 hod.
BARCELONA – TO JE NEJEN CAMP NOU, OH 1992 A KATALÁNSKO!
V souvislosti s Porúřím a Dortmundem jsme si připomněli nezapomenutelnou dvojici V+W. A oni i ve hře Rub a líc reagují na výbušnou situaci v Evropě – v roce 1936 na fašistické převzetí moc generálem Francem a na pád Lidové fronty a republiky touto písní:
Španělskou zemi já mám rád, o Španělsku si zpívám
mám rád vůni jeho zahrad, ve snu ji cítívám!
Nikdy jsem v Madridu nebyl, ba ani v Seville
rozpomenu se stěží, kde Barcelona leží
Vím však, že to tam krásný je!
V dnešní době moderních technologií a poté, co před 30 lety padla železná opona, stalo se Španělsko jednou z oblíbených destinací i pro Čechy. Jedná se o letoviska na pobřeží Středozemního moře i Atlantiku, ale také o součást Španělska, Kanárské ostrovy, kde se mimochodem na ostrově Tenerife nachází nejvyšší bod Španělska, sopka Pico de Teide, vysoká přes 3700 m. A španělské celky nejsou ani našim fanouškům neznámé. Starší čtenáři si rozhodně připomenou „jednotvárná“ finále prvních 5 ročníků PMEZ se suverénním vítězem Realem Madrid, na které pak navázala i jeho série 3 primátů v letech 2016 až 2018 a díky dalším 5, již rozptýleným výhrám, se tento klub stal asi nepřekonatelným fenoménem. Start Slavie v Barceloně bude premiérový, ale třeba se využijí zkušeností z dvou dvojzápasů s Valencií a Sevillou (ten loňský se Sevillou byl navíc úspěšný!) nebo z duelů s Villarealem či Vigem.Podnebí tomu přálo, že při první návštěvě Valencie mohli naši fanoušci ozkoušet i kouzlo koupání ve Středozemním moři, ve Vigu pak i v Atlantiku. A autobusový výjezd OP do Valencie v roce 1996, první naši „cestu do Španěl“, zpestřila i návštěva Barcelony a samozřejmě též „fotbalového chrámu“ Camp Nou, největšího stadionu v Evropě – kapacitou 99354 diváků je pátý na světě!
Barcelona byla v roce 1992 dějištěm letních OH. Mimo jiné se jednalo o jeden z posledních startů společné česko-slovenské reprezentace s úspěšným vystoupením našich sportovců- 4 zlaté medaile (atleti Změlík a Železný, vodák Pollert a střelec Hrdlička), 2 stříbrné (vodáci Rohan-Šimek a veslař Chalupa) a 1 bronz díky střelci Račanskému – všichni Češi. Aspoň vlajkonošem výpravy byl Slovák Jozef Lohyňa, bronzový medailista z předchozích LOH…
Barcelona se nachází na východním (tedy středozemním) pobřeží Španělska, je i významným přístavem. Počtem 1,6 milionu obyvatel (aglomerace čítá přes 3 miliony) je druhým největším městem Španělska, za vnitrozemským hlavním městem Madridem (3,2 milionu obyvatel). Je i metropolí autonomní oblasti Katalánsko, kde se tu a tam objevují separatistické tendence. Katalánsko (katalánsky Catalunya, španělsky Cataluña, okcitánsky Catalonha) je jedno ze 17 autonomních společenství a historické území na severovýchodě Španělska při pobřeží Středozemního moře. Katalánci jsou národ soustředěný především na historickém území Katalánska, ale také na jihu Francie či v jiných oblastech Španělska, jehož je Katalánsko dosud součástí. Katalánci dlouhodobě směřují ke vzniku samostatného národního státu, nejspíše v hranicích současné španělské provincie Katalánsko. Katalánština je románský jazykpoužívaný zejména v Katalánsku, na Baleárských ostrovech (Mallorca, Menorca, Ibiza), ve Valencii, v části Aragonu (Franja de Ponent) ve Španělsku, pak také v Andoře, kde je jediným úředním jazykem, a v menší míře rovněž v některých regionech Francie a na Sardinii. Ve Valencii je katalánština často pojmenovávána jako valencijština. Na prvním stupni ZŠ v Katalánsku se vyučuje pouze katalánsky, nikoliv španělsky. Odhady počtu mluvčích se pohybují od 7 do 11 miliónů. Jazykem nejbližším katalánštině je okcitánština, potom italština a portugalština (se kterými má společných 85 % slovní zásoby) a španělština (společných 75 % slov).
Barcelona pulsuje velkoměstským ruchem, leží v oblasti středomořského přímořského klimatu, které se vyznačuje poměrně suchým létem. Srdcem města je bulvár Ramblas (Les Rambles). Barcelona je sídlem arcibiskupa, několika univerzit a vysokých technických a obchodních škol a také řady významných knihoven. Je důležitým průmyslovým centrem severovýchodního Španělska, okolní kraj je velice bohatý na suroviny. Barcelona byla pravděpodobně založena ve 3. st. před Kr. kartaginským generálem Hamilkarem Barkasem a pojmenována Barcina. V roce 218 před Kr. obsadili Barcelonu Římané. Po úpadku Římského císařství převzali vládu nad městem ve 4. st. Vizigóti a v průběhu 8. st. město dobyli Maurové. V témže století Barcelonu obsadil Karel Veliký. Na konci 12. st. se Barcelona stala jedním z hlavních ekonomických a obchodních center Aragonské koruny. V roce 1469 však došlo ke sňatku Ferdinanda II. Aragonského s Isabelou I. Kastilskou, což mělo za následek přenesení politické moci do Madridu. Následný rozvoj obchodu s Amerikou řízený z Madridu a snaha o centralizaci moci vedly k úpadku Barcelony a nespokojenosti jejich obyvatel. To vedlo k válce v letech 1640 – 59, ve které byli Katalánci a jejich francouzští spojenci poraženi. V 19. st. město zažívá rozvoj, do Barcelony se stěhují noví obyvatelé, je založena čtvrť Eixample s rovnými městskými třídami, kam se přesouvá barcelonská střední vrstva. Na přelomu 19. a 20. st. jsou vystavěny nové secesní paláce, začínají práce na nové katedrále a nastává obroda katalánské kultury (literatura, divadlo, výtvarné umění). V roce 1939 je město obsazeno fašisty, což vede k řadě represí, mimo jiné zákazu výuky katalánštiny na školách. Přechod k demokracii nastává až v roce 1975, po smrti generála Franca. Katalánsko získává status autonomního regionu a v roce 1980 je zvolena první katalánská vláda.
Připomínáme-li si pamětihodnosti Barcelony, nemůžeme pominout osobnost Antoniho Gaudího (1852-1926). Životním dílem tohoto věhlasného architekta je chrám Sagrada Familia, které dodnes není prakticky dokončeno (výstavba stále probíhá, protože je ale financována pouze z darů, práce postupují pomalu). Gaudí dal tomuto objektu od roku 1883 až do své smrti veškerou svou tvůrčí sílu. Mohutná stavba s osmi vysoko čnějícími věžemi se mezitím stala nejvýraznějším bodem v siluetě Barcelony. Z jeho věží, kam se stoupá po točitých schodech, je nádherný výhled na celé město a jeho okolí. V centru města jsou další Gaudího známé stavby, dům Milà, dům Batlló a Park Güells pěknými výhledy a muzeem Gaudího a spousta zajímavostí, například kamenné lavičky zdobené barevnými keramickými střepy. K slavným kulturně historickým památkám Barcelony patří také „Gotická čtvrť“ kterou tvoří soubor staveb ohraničený římskými hradbami s dominující gotickou katedrálou sv. Kříže a sv. Eulálie. Stavba, v jejíž kryptě nalezneme opracovaný alabastrový sarkofág, byla budovaná od 13. do 20. století. Na náměstí Plaça del Rei stojí Muzeum historie města, v jehož podzemí můžeme vidět vykopávky z římského období, kdy zde bývaly římské lázně či vodní kanály. Na náměstí Plaça del Rei stojí rovněž Palau del Lloctinent, palác místokrále z 16. století. Dnes je v něm umístěn Archiv Koruny aragonské. Barcelona má spoustu gotických památek; pocházejí z dob jejího největšího rozkvětu. Středověké loděnice Les Drassanes leží nedaleko přístavu a jsou největším a nejzachovalejším zařízením tohoto druhu. Byly vybudovány ve 14. století a dnes je v nich Námořní muzeum. Za pozornost stojí i četné kostely: El Pi či Santa Ana, jehož stavba trvala dvě staletí a je příkladem přechodu od románského stylu ke gotickému. Katalánskou gotiku představuje kostel Santa Maria del Mar ze 14. stol.Vbarokním kostele La Mercè, se uctívá gotická socha ochránkyně a patronky Barcelony, Boží Matky milosrdné. Návštěvnickou atrakcí je rozhodně i Mořské akvárium – komplex 22 obřích akvárii s 80 metrů dlouhým skleněným tunelem protínajícím obří nádrž se 6 miliony litry vody. Zde je možné vidět žraloky, rejnoky, měsíční rybu a další živočichy z oblasti Středozemního moře.
Klub FC Barcelona byl založen v roce 1899 Joanem (Hansem) Gamperem, švýcarským podnikatelem, který se do Barcelony přistěhoval kvůli obchodu. Jelikož byl fanouškem FC Basel 1893, zvolil pro nový klub stejné barvy, tedy modrou a červenou. Stálým účastníkem soutěže La Liga (španělské I. ligy) je Barça od roku 1929. Heslo klubu zní Més que un club (v katalánštině Více než klub).
Utkání Slavie v Barceloně je naplánováno na úterý 5. listopadu od 18:55 hod.
MILÁN – MNOHEM VÍCE NEŽ JEN SAN SIRO ČI LA SCALA
Už třeba jen při srovnání našich tří nadcházejících soupeřů si musí člověk uvědomit, jak je naše stará, dobrá Evropa rozmanitá! Historií, přírodními poměry, architekturou, ale i jazykově. V neposlední řadě to platí i o názvech zmiňovaných měst. U Dortmundu i Barcelony nemusíme hledat varianty pojmenování v jiných jazycích, zatímco třeba Praha je i Prag, Prague, Prága a ještě markantněji se to projevuje u Bratislavy, jak se zmiňujeme v kapitole věnované Dortmundu. A podobně to platí i o městě s českým pojmenováním Milán, které se italsky nazývá Milano, anglicky Milan a německy Mailand. Zřejmě se tu projevuje tak trochu i historie, protože Milán patřil po určitý čas i k habsburské monarchii, kde vládla němčina! A můžeme připomenout i latinský název Mediolanum. Roku 293 za císaře Diokleciánase stal hlavním městem západní říše Římské, o 20 let později zde Ediktem milánským císař Konstantin I. povolil v celé říši křesťanství. Roku 402 město obléhali Vizigóti a císařská residence se přestěhovala do Ravenny. Pak bylo město několikrát dobyto a poničeno, roku 539 Langobardy (odtud název provincie Lombardie, jejíž je Milán centrem, což je oblast v severozápadní Itálii, rozkládající se od Alp až k údolí řeky Pád). Sousedí s regiony Piemontem, Emilií-Romagnou, Jižním Tyrolskem, oblastí Veneto a Švýcarskem. Jde o nejbohatší region v Itálii a jeden z nejbohatších v Evropě. Region obývá 10 milionů lidí (zhruba šestina obyvatel Itálie). Vedle blízkosti Alp jsou atrakcí i známá jezera, zejména Lago di Garda (370 km²), Lago Maggiore (212 km²), nejhlubší evropské jezero Lago di Como. Roku 774 Milán dobyl Karel Veliký a přičlenil ke své říši. Roku 1162 je dobyl a vyplenil císař Fridrich I. Barbarossa (zmiňovaný mj. v části našeho článku věnované Dortmundu) za účasti českého vojska knížete Vladislava II., který za to dostal královský titul. Češi prý byli při dobývání plni odvahy, ale i krutosti. Město bylo brzy obnoveno a stanulo v čele Lombardské ligy měst (1167) a od roku 1184 se stalo vévodstvím, jemuž vládly rody Visconti a později Sforza. Za nich se Milán stal jedním ze středisek italské renesance, ale i mocnou metropolí. Roku 1515 dobyl město francouzský král František I., už roku 1525 je ale získal císař Karel V. a město přešlo do držení španělských Habsburků. Od 18. století se Milán stal sídlem nové opery: tři opery zde napsal Mozart a divadlo La Scala později proslavily premiéry děl Belliniho, Donizettiho a Verdiho. Roku 1796 dobyl město Napoleon I., který Milán prohlásil za hlavní město Italského království a dal se ve zdejším dómu korunovat italským králem. Po Napoleonově pádu vrátil Vídeňský kongres 1815Lombardsko Rakousku. Protirakouské povstání v Miláně roku 1848 sice maršál Radecký po čase potlačil, nicméně po porážce u Solferina roku 1859 se Rakousko muselo Lombardie vzdát ve prospěch sjednocující se dříve zcela rozdrobené Itálie. V tomto sjednocování hrál Milán vedoucí úlohu a stal se střediskem italského průmyslu, železnic i financí. Roku 1919 zde Mussolini založil své fašistické hnutí a odtud zahájil 1922 pochod na Řím. Poblíž Milána byl také r. 1945 zajat a popraven.
Z památek stojí především za připomenutí:
- Divadlo La Scala, vystavěné po požáru v letech 1776–1778 za císařovny Marie Terezie, má dnes přes 2800 míst a je jednou z nejslavnějších světových operních scén.
- Renesanční hrad rodiny Sforzů ze 14. a 15. stol., který sloužil jako rezidence Viscontiů a Sforzů a jako pevnost. Dnes zde najdeme sochařské a archeologické muzeum a obrazárnu.
- Zastřešená pasáž Galerie Viktora Emanuela II. s luxusními obchody – vstup z Dómského náměstí.
- Královský palác (Palazzo Reale), stavba z roku 1772 stojíci napravo od dómu je sídlem muzeí.
- Palazzo della Ragione z let 1228 – 33, ve středověku radnice. Za ním palác Loggia degli Osii.
- Palazzo Marino, z roku 1558, současná budova radnice.
- V Miláně je několik mrakodrapů, nejstarší Pirellone z roku 1958 měří 130 m, do r. 1966 byla nejvyšší budovou v Evropské Unii. Nejvyšší je v současnosti Torre Unicredit (231 m).
- Dóm (Katedrála Narození Panny Marie) z let 1386–1510, s rozměry 157 m x 92 m, výškou klenby 45 m a výškou centrální věže s pozlacenou sochou Madony 106 m, s průčelím přestavěným za Napoleona roku 1805; je třetí největší na světě a může pojmout až 40 tisíc lidí.
- Kostel Santa Maria delle Grazie s Leonardovou freskou Poslední večeře (1405–1498).
- Románská bazilika svatého Ambrože (Sant’Ambroggio), z doby kolem roku 1100.
- Antická bazilika svatého Vavřince (San Lorenzo), kolem roku 500, přestavěná v 16. století).
- Bazilika San Simpliciano byla vystavěna po roce 1140. V chóru jsou fresky z 16. století.
Klub Inter Milán (FC Internazionale Milano) vznikl v roce 1908 oddělením od klubu AC (zal. 1899).
Domácím sídlem Interu i AC je stadion San Siro (pojmenovaný po místní čtvrti), nyní se ale spíše používá název Stadio Giuseppe Meazza, který byl pojmenován po italském reprezentantovi, který hrál za oba kluby. Nastoupil mj. ve finále MS 1934, které řídil fotbalový zločinec (a trochu i kamarád diktátora Mussoliniho) Švéd Ivan Eklind, který již v semifinále výrazně poškodil rakouský Wunderteam s Josefem Bicanem. Čechoslováci, v jejichž sestavě bylo 8 (!) slávistů – Plánička, Ženíšek, Čambal, Krčil, Junek, Sobotka, Svoboda, Puč, vedli brankou Puče ještě v 80. minutě, pokopaní, za ironických posměšků Eklinda, který zřejmě vždy zneužil benevolenci FIFA, protože byl delegován i pak na MS 1938 a dokonce 1950, kdy už byl jeho italský kamarád dávno popraven za válečné zločiny… V 90. letech se prý i uvažovalo o anulování zápasu, ale i poslední žijící „Říman“ Plánička se vyjadřoval tehdy negativně: „K čemu to bude?“ Meazza v 80. min. hrubě, proti pravidlům, odstrčil Ládu Ženíška, přihrál Orsimu na vyrovnávací gól a v prodloužení už zdecimovaní Čechoslováci dostali druhou branku a podlehli. Takže pro mne a věřím, že i pro ostatní Čechoslováky, budiž tento fotbalový chrám pouze stadionem SAN SIRO!
Utkání Slavie v Miláně je naplánováno na úterý 17. září od 18:55 hod.
Dobi