Nezapomenutelný slávistický buditel Pavel Hanuš

PAVEL HANUŠ  (*8.6.1928 Praha – +6.2.1991 Praha)

Pavel Hanuš byl určitě jednou z vůdčích osobností, která se zasloužila před 54 roky o to, že Slavia se vrátila na výsluní a nepotkal ji osud třeba z Mužů v ofsajdu legendárního Unionu Žižkov. 

Hanuš Pavel, vůdčí osobnost Odboru přátel při jeho zakládání

Z dnešního pohledu se jistě shodneme, že nejvýznamnějším rokem v historii Slavie nebyl v takové míře rok vzniku 1892, rok založení fotbalu 1896, rok 1930 díky výhře v lize bez ztráty jednoho jediného bodu, ani rok 1934, kdy 8 slávistů tvořilo jádro stříbrného týmu na MS v Římě, ani rok 1938 lemovaný ziskem Středoevropského poháru, ani rok 2007 díky postupu do Ligy mistrů, ale rok 1964 kdy díky hrdinům slávistické historie, mezi nimiž hraje Pavel Hanuš významnou roli, vstala doslova z popela a mohla se vracet k původní slávě! Historický přehled událostí z let 1964 a 1965 doplníme citáty z prvního vydání Věčné Slavie od Vítězslava Houšky, kde jednotlivé kroky a činnost Pavla Hanuše jsou podrobně a mistrně popsány.V tom roce 1964 bylo k tomuto optimismu daleko, hodně daleko:

Když zval Jiří Hájek, literární kritik a šéfredaktor časopisu Plamen přátele Slavie na diskusní besedu o problematice fotbalového oddílu Dynama, netušil, že vypouští z láhve džina. Ačkoliv kromě krátké zprávy v tisku a jednoho poutače Na příkopě nebyla schůze propagována, dostavilo se do velkého sálu Slovanského domu více lidí než na druholigové utkání do Edenu. Toho roku byl tedy pro slávisty 23. březen prvním jarním dnem!

Vítězslav Houška, Věčná Slavie

            Debatní večer řídil Pavel Hanuš a diskuse se pořádně protáhla až k půlnoci, snad každý chtěl vyjádřit svoje odhodlání pomoci nejstaršímu českému klubu! Vznikl i nápad, aby se okamžitě založilo příslušné Sdružení. To se přihlásilo do „velké“ Slavie jako jedna z jejích součástí, které tvořily oddíly a odbory. Tak vlastně vznikl název Odbor přátel Slavie, který se v průběhu let snažili i někteří změnit či „zmodernizovat“ na název, kde by se vyjímal spíše název Fanklub, aby spolek byl více „in“. Ale věrní vždy historický název uhájili, i když u některých „novátorů“ upadali v nemilost!

Dynamo se nakonec ve druhé lize zachránilo, ale vyvstala otázka „Co dál, jak dál?“ Jedním z cílů byl i návrat jména Slavia. Předseda celého klubu, tedy TJ Dynamo Praha, ing. Vrba stále hledal cestičky, jak toho dosáhnout. Zkoušel i sloučení s některou ze Slavií (Slavia či Slávie představovala resort školství), ale to se nepovedlo. Pak ale zjistil, že názvy TJ mají v kompetenci obvodní a okresní výbory ČSTV a Praha 10 se vyslovila kladně. Formálně to schválila i schůze TJ. A tak od září roku 1964 zde máme opět Slavii Praha! Odbor přátel byl oficiálně založen na ustavující konferenci 20. září 1964 a do čela byl zvolen vynikající herec, populární Martin Růžek! Pavel Hanuš se totiž chtěl věnovat především sysifovské práci pro slávistický fotbal a do legendárního salonku restaurace na Žofíně, kde po dlouhá léta probíhala každý čtvrtek schůze výboru OP, docházel jako řadový člen, pokud mu to čas nebo zdravíčko dovolily. Kolik jen padlo lítostivých slov na práci, či přesněji nečinnost výboru fotbalového oddílu a za vše lze citovat nezapomenutelná slova Martina Růžka „No jo, přátelé, ti strejci, co od nich chcete!“

Co pamatuji, odjakživa jsem měl rád červenobílý dres. Byly mě sotva tři roky a každou neděli si pro mě přišel můj strýček Pepa a odvedl mě na kopec nad Vltavou, na fotbal. Dřív než abecedu uměl jsem sestavu Slavie. Dřív než kaňky v sešitech jsem dělal robinsonády u nás na žižkovské Plynárně, co je dnes hřiště Viktorie – přesně podle Pláničky! Ano Viktorku jsem měl rád, ale Slavia, to je něco jiného. To je láska na celý život.

Pavel Hanuš odpovídá na to, proč a jak se vlastně stal slavistou. (archív Odbor přátel)

             A tak za představitele fotbalu jednal OP a především Pavel Hanuš. Po záchraně ve II. lize se podařilo zařadit Slavii do A-skupiny II. ligy, která byla příjemnější než spíše moravské béčko! Vědělo se, že jediných větším soupeřem bude zřejmě jen Plzeň, což se také projevilo a končilo triumfální výhrou Slavie 4:1 v roce 1965 a oslavami návratu do I. ligy! Ale zatím jsme v realitě druhé poloviny roku 1964. Přestupní termín však nepřinášel ze strany výboru oddílu kopané žádnou naději. Pavel Hanuš se tak rozhodl jednat na vlastní pěst. Při startu ostravského Baníku přemluvil pětatřicetiletého Šindeláře a poslední den přestupního termínu dohodl i přestup druhého Františka, Uldrycha.

Výboři Slavie nepřijali výsledky Hanušovy mise s nadměrným nadšením, neboť byli dotčeni, že se laik opovážil zafušovat do fotbalové diplomacie.  

Vítězslav Houška, Věčná Slavie

A mnozí nechtěli uznat, že toto byl jeden z činů, jímž OP zasáhl do dějin Slavie i slávistického fotbalu! Podzimní výsledky byly ještě střídavé. Slavia prohrála třeba na Viktorce, problematická byla i remíza v Hrdlovce (v dnes zaniklé obci 2 km od Oseka u Duchcova), i prohra 0:1 v zápase podzimu v Plzni. Přesto se vytvořil očekávaný tandem Plzeň – Slavia, v němž vstupovali oba favorité do jara. Ale bylo jasné, že s dosavadním tak trochu slepovaným kádrem se hlavního cíle nedosáhne! Hlavně bylo třeba posílit útok! 

Pročež Hanuš – po způsobu gramofonové desky – připomínal výborům jejich hlavní úkol. I oni na způsob gramofonové desky opakovali – posily budou, budou, budou! Výbor kopané nezískal nic, výbor OP tři velké posily.

Vítězslav Houška, Věčná Slavia

Jarní kádr tak posílili tři hráči, dá se říci legendy těchto let obrody. Přátelé Slavie v čele s Pavlem Hanušem přemluvili Josefa Kadrabu, že ještě není tak starý a může něco dokázat, vyreklamovali z Dukly i Frantu Veselého , kde hrozila delší vojenská služba. Nejkrásnější branky pak padaly po Frantových centrech a nádherných hlavičkách Pepíka Kadraby, kdy kdosi přirovnal jeho hlavičky ke stylově čistému letu nezapomenutelného slávisty Jiřího Rašky. A nakonec se podařilo z Bohemky získat i bojovníka Pepíka Píšu. To už pak byl manšaft „jako víno“ a mnozí vzpomínají na vítězný zápas 4:1 s Plzní jako nejkrásnější den svého života! Slavia se tak vrátila do ligy a věřme, že věčná Slavia zůstane ligová již na věčné časy! Pavel Hanuš se tak mohl opět plně věnovat své literární práci, ale na Odbor přátel nikdy nezapomínal a když mu to čas i zdraví dovolily, vždy rád chodil mezi nás!

Celou tuto historii popisuje sám Pavel Hanuš na několikastránkovém vzpomínkovém článku „PROČ JSME VZNIKLI, CO JSME A ČÍM ZŮSTANEME“. Podrobně zde rozebírá historii snah o likvidaci Slavie jako nejstaršího klubu prý na buržoazních základech. Byl zde tlak na sloučení s Dynamem Pankrác, čímž by se prý posílila masová tělovýchova na rozvíjející se Praze 4, ale i tlak sousedních Bohemians, kde jejím některým funkcionářům byla Slavia solí v očích (přitom do Vršovic se Slavia nestěhovala dobrovolně), ale spíše pošilhávali po tehdy moderním stadiónu. Popisuje zde i formování nejvěrnějších slávistů, připomněl svůj článek z března 1964, který měl nebývalý ohlas, který vyvrcholil již zmíněným diskusním večerem v přeplněném sálu Slovanského domu. Připomíná zde význam osobnosti Dr. Jiřího Hájka, také velkého slávisty a další osobnosti z Přípravného výboru, jehož byl zvolen předsedou a kde působili i Jiří Hájek, František Hůzl, Miloš Nesvadba, Oldřich Bartůněk, Ladislav Malý, Vítězslav Kocourek a Martin Růžek. Podařila se nakonec i díky řadovým členům oddílu kopané kooptace Pavla Hanuše a Ladislava Malého do výboru OK. Zmiňuje se i o pěti masových představeních Slávisté Dynamu, později Slávisté Slavii i založení časopisu Zpravodaj Slavie (na nějž dnes navazují Červenobílé listy, pozn. MD). Přípravný výbor se řídil i tezemi Prohlášení, jehož kopie je rovněž součástí ročenky k 15.výročí OP. Nešetřil ani kritikou na nečinnost výboru oddílu kopané, kde se později dověděli, že několik let zde (spolu s dalšími, většinou dosazenými členy) seděl i člověk se sparťanskou legitimací v kapse. Připomíná i oficiální založení OP 20. září 1964 a k posilám, které byli získáni jen a jen péčí aktivistů OP dodává i jméno zadáka Berana z Děčína (nešetrné zranění od hráče Dukly ukončilo kariéru tohoto nesmlouvavého poctivce), včasný návrat Bohouše Smolíka z vojny v Tachově i získání dosud neznámého Bédy Tesaře.

            Bylo toho dost, co hlavně v letech 1964 a 1965 tito obětavci kolem Pavla Hanuše pro Slavii učinili! Věnujme proto Pavlu Hanušovi  8. června 2018, v den jeho nedožitých 90. narozenin,  vděčnou vzpomínku!

                                                                                                                      Dobi

Poznámka: redakčně kráceno

7. 6. 2018 se výbor Odboru přátel a několik dalších slávistů, sešli v kolumbáriu Olšanských hřbitovů aby společně na Pavla Hanuše zavzpomínali.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.