OLYMPIÁDA, SLAVIA A SLÁVISTÉ
Po většinu srpnových dní budou poutat pozornost sportovních fanoušků především XXXI. Letní olympijské hry, které zamíří do brazilského Ria de Janeiro. Při jedné malé diskusi slovo dalo slovo a vznikl dotaz, jak a kdy se slávisté zasloužili o olympijské medaile pro naši domovinu. Slíbil jsem, že se podívám a dám brzy vědět. Ale to, co se zdálo být jednoduché, vůbec tak jednoduché nebylo. Věřil jsem zejména v pomoc rozsáhlé publikace Slavia stoletá autorů Klemprea – Kalát – Zápotocký, která byla vydána v roce 1993 k oslavě 100 let největšího sportovního klubu u nás, SK Slavia Praha. Ta stovka se totiž slavila ještě spolu se Spartou v roce 1993, než obětavý archivář Karel Zuska dokázal, že jsme o rok starší a další kulaté výročí byla oslavována již v letech končících dvojkou! Zmíněná publikace si dala za cíl sestavit průřez všemi slávistickými oddíly té doby. Přiznám se, že jsem byl trochu zklamán, věřil jsem, že tam najdu výčet všech úspěchů jednotlivých slávistických sportovců i na olympiádách. Opak byl však pravdou, publikace uvádí jen 4 jména členů a odchovanců Slavie, kteří se mohli chlubit olympijským zlatem. Atletka Olga Fikotová, nositelka jediné zlaté medaile z LOH 1956 v Melbourne, do Austrálie asi již nejela jako členka Slavie, vlastně Dynama, ale klubovou příslušnost se mi nikde nepodařilo dohledat. Ještě rozporuplnější je uvedení zlatých kanoistů Mottl-Škrdlant z LOH 1936 v Berlíně. Oni byli členy SKEP (Sportovního klubu energetických podniků). Ten se v roce 1948 přejmenoval na Dynamo a sloučil se pak se Slavií, čímž náš klub dostal i nechtěné jméno, kterého se zbavil až v roce 1964! Ala paradoxně to asi Slavii zachránilo, kluby mohly existovat jen jako reprezentanti resortů a Slavia spadla pro energetiku a dopravu, jíž bylo přiděleno jméno Dynamo! (Kluby s patronátem strojařů se staly Spartakem, horníky reprezentoval Baník, textiláky Jiskra, další lehký průmysl a výrobní družstva Slavoj, Slávia byla přidělena vysokoškolákům, Rudá hvězda policistům a armádu reprezentoval ATK, později ÚDA a nakonec Dukla…).Lze upřímně pochybovat , že zmínění kanoisté tušili, že se stanou za 12 let slávisty… Se jménem Dynamo je však spojeno i pár tragikomických příhod, protože jméno Dynamo bylo ve zbytku východního bloku určeno pro policejní kluby a pamětníci vyprávějí, jak na Dynamo do Edenu přijela skupina policistů – soudruhů z NDR a dožadovala se družby s bratry ve zbrani…. Uváděn je i František Havránek, trenér zlatých olympioniků z fotbalového turnaje na moskevské olympiádě v roce 1980. Ten ve Slavii působil v letech 1967-69, ale sympatie ke Slavii vždy vyjadřoval. Stejně jako Jiří Raška, který je také v seznamu uváděn a byl „jen“ členem OP! Takže nezbylo, než se vydat do vlastního pátrání, poradit se s podobnými nadšenci a opřít se hlavně o četné vzpomínky na setkání s lidmi, kteří měli a mají Slavii v srdci stejně jako my, ať už při svých úspěších reprezentovali Slavii jako členové nebo se k jejím barvám hlásili jako fanoušci!
Mnozí starší členové si jistě vzpomenou na vynikajícího koulaře Ing. FrRantiška Doudu, který byl po dlouhá léta držitelem světového rekordu. Byl i schopným inženýrem a po vzniku OP se rád zúčastňoval akcí OP a setkání s přáteli. A s trochou trpkosti vzpomínal na LOH 1932 v Los Angeles, kde jej zradila záda a s obrovským sebezapřením získal „aspoň“ bronz!
Další medaile si již někteří z nás pamatují z vlastních zážitků. Do zmíněné publikace se již nemohly dostat dvě zlaté medaile, které byly uděleny členům Slavie. ZOH v roce 1998 se staly legendou a nás mohlo nadmíru těšit, že kapitánem zlatého celku hokejistů byl člen SK Slavia Vladimír Růžička. Zlatý kov patří i další z ikon úspěšné éry hokejové Slavie, Josefu Beránkovi, ale ten do našeho klubu zamířil až v roce 2001. Druhé slávistické zlato má ještě mladší historii. Vybojovala je před 4 roky na LOH v Londýně brněnská rodačka, ale dlouholetá členka VK Slavia Praha, skifařka Mirka Knapková!
Dodejme, že ve vítězném olympijském fotbalovém týmu nebyl žádný slávista, ale celoživotní duklák Oldřich Rott si v závěru kariéry zahrál i za Slavii 18 zápasů a vstřelil 1 gól! Ale v roce 1964 získali v Tokiu českoslovenští fotbaloví olympionici stříbro a oporou týmu byl i populární slávistický záložník Karel Nepomucký!
Možná, že se trochu pozapomnělo na vynikající a nečekaný úspěch pozemních hokejistek na LOH v Moskvě, kde skončily stříbrné za vítězným Zimbabwe, kde v úspěšném týmu bylo 8 slávistek – Hrubá, Hubičková, Králíčková, Křížová, Kyselicová, Lahodová a Urbanová a trenérka Mejzlíková. A nic na tom nemění fakt, že se v roce 1980 do sportu zamotala politika a nepřijely Američanky a některé muslimské státy. Bylo to rok po převratu v Afghánistánu a příchodu sovětských vojsk. A „odvetou“ byly LOH 1984 v Los Angeles, kam nesměli vyjet sportovci některých zemí východního bloku. To, že bylo zmařeno 4-leté úsilí sportovců, nikoho z politiků nezajímalo. Stejně jako lze sledovat i různé výroky a výmluvy letos, jakož i případ Martiny Sáblíkové, na němž se podepsal nejeden z bafuňářů…
Při pátrání po dalších úspěšných slávistů musíme zapátrat v archivech a opřít se i o znalosti těch, kteří se o OH i z klubového hlediska také zajímají. Z dob Rakouska-Uherska moc šancí asi není, ale necelé 2 roky po 28.říjnu 1918 přišla první olympiáda, kde poprvé mohlo startovat Československo, dynamicky se rozvíjející stát uprostřed střední Evropy, navíc bašta demokracie. Součástí OH 1920 v belgických Antverpách byl tehdy i lední hokej. To Slavia ještě patřila ke špičce u nás, aby pak po vzniku ligy klesla do podpůměru (zúčastnila se jen jednoho ročníku v roce 1937) a mezi elitu se vrátila až v roce 1994 a před sestupem získala i dva tituly. A nacházíme zde další paradox: Postupem času ovládl československý hokej LTC Praha, z nějž se po únoru stala Tatra Smíchov. A ta se v šedesátých letech sloučila se Slavií!!!
Zpět však do Antverp. Hrací systém byl více než podivný, v kvalifikačních zápasech prohráli Čechoslováci s Kanadou 0:15, s USA dokonce 0:16, přesto však směli bojovat přímo o bronz se Švédy, které porazili 1:0. Na olympiádě si přímo zahráli tehdejší slávisté Vindyš a Loos, Loosův bratr a Kotrba byli i v širším kádru (tehdy se totiž nestřídalo!) a získali tak pro ČSR bronz! Smutnější už je příběh fotbalistů. Ti se celkem suverénně probojovali do finále proti domácí Belgii… V mužstvu byli i slávisté Vaník, Prošek a Šubrt. Toto finále bylo vším jiným než sportovním vrcholem. Čechoslováci tak čelili i provokacím belgických vojáků, ale především více než nakloněné rovině 65-letého anglického sudího Lewise. Oba góly domácích (první z penalty) byly neregulérní a poté, co byl nespravedlivě vyloučen Karel Steiner (člen tehdy Železné Sparty), Čechoslováci opustili hřiště, byli diskvalifikováni a ani následné protesty jim aspoň to ukradené stříbro nevrátily. Ale po dlouhá léta platilo, že MOV je spolkem senilních, nespravedlivých starců. A o tom, že Angličané nejsou vždy tím majákem objektivity, se pak přesvědčili naši fotbalisté i v roce 1958 na MS ve Švédsku byl proti nim anglickým sudím Ellisem uznán gól, kdy slávistický brankář Břetislav Dolejší zachytil míč půl metru před brankovou čarou, ale gól podle Ellise platil a ČSR po remíze 2:2 vypadla již po skupině. Ono si možná další čtenáři přidají špatnou zkušenost z dějin, že ne všichni, kteří se prohlašují za naše přátele, našimi přáteli skutečně byli a také se tak chovali. Bylo tomu tak zejména v letech 1938, 1945 či 1968!
Tento článek si neklade za cíl, aby byl vyčerpávající a pokud někdo připomene další úspěchy členů či příznivců Slavie, rádi informaci doplníme. Podobně jako v dalším odstavci, kde uvedeme úspěchy sportovců, kteří byli členy jiných klubů, ale svým kladným vztahem ke Slavii se nikdy netajili.
Na prvním místě si určitě zaslouží být jmenován Jiří Raška, skromný Valach z Frenštátu pod Radhoštěm, který se aktivně zapojoval do života temní odbočky a rád přijížděl i na krásné besedy. A vždy rád vzpomínal na ZOH 1968 v Grenoblu, kde získal zlato a stříbro ve skoku na lyžích. Přitom byl proslulý svým superčistým stylem, ale o druhé zlato jej nepřipravil nikdo jiný, než bodovací rozhodčí za styl a musel se sklonit před Rusem Bělousovem. To byl vždy problém i u dalších sportů, zejména krasobruslení a gymnastiky. Příliš nízko ocenili jeho styl, třeba se už báli či tušili, co se stane za půl roku v noci z 20. na 21.srpna a ruskému medvědovi zřejmě ustoupili. Ze slávistické rodiny pochází tenistka Petra Kvitová, dvojnásobná vítězka Wimbledonu, ale na LOH 2012 se dostala jen do čtvrtfinále, kde prohrála s Ruskou Kirilenkovou… V souvislosti s olympiádou je vyslovováno i jméno oštěpařky Barbory Špotákové, dvojnásobné olympijské vítězky, která se několikrát prezentovala i se symboly našeho milovaného klubu. A snad to není v rozporu s tím, že vyjádřila sympatie i k fotbalistům rodného Jablonce. Určitě jí budeme všichni držet palce, aby překonala následky zlomeniny v kotníku a obhájila slávu naší zemičky dalším cenným kovem!!! Jakož i další atletce, překářkářce Zuzaně Hejnové, které má už bronz z Londýna a v Edenu se před jedním zápasem představila ve slávistickém dresu!!!
Velký potenciál slávistických příznivců měl i československý zápas. Dlouholetým členem výboru OP byl až do své smrti bronzový olympionik z Mexika 1968, Petr Kment. Ale ještě o chloupek úspěšnější byl nenápadný Chomutovák Jiří Kormaník, člen odbočky v Bráně do Krušnohoří, který se musel spokojit v Tokiu 1964 jen se stříbrem, když mu pravidla neumožnila utkat se s vítězným Jugoslávcem, který nasbíral body se slabšími soupeři… A naše malé a jistě neúplné putování zakončeme v bosenské metropoli Sarajevu, kde se podle vyjádření mnohých konaly poslední OH připravené více srdcem než peněženkou. Všude tehdy panovalo Titovo heslo Bratstvo i jedinstvo (bratrství a jednota) a o zdar olympiády se zasloužilo všech 6 tehdejších jihoslovanských republik! A kdo mohl tušit, že za sedm let vypukne nejhorší bratrovražedná vláka v Evropě? Poslední soutěží byl tehdy skok na lyžích a Čech Pavel Ploc nakonec vybojoval překvapivý, ale zasloužený bronz! A také se vyjádřil o svých sympatiích k naší Slavii! Kdo však ví, co vše se za těch více než 32 let změnilo?
Opět opakuji, že výčet není asi úplný, ale věřím, že se najdou pamětníci či historici, kteří přehled časem doplní. Jistě by se v později v již širokých kádrech našich často úspěšných hokejistů našel někdo, komu v těle tlouklo nebo tluče i slávistické srdíčko. Budiž to tak trochu i výzvou, že kdo hledá, najde!
A nyní v Riu budeme držet palce všem našim sportovcům, aby to Kde domov můj zaznělo co nejčastěji!!!
Dobi