POLOKULATÉ ŽIVOTNÍ JUBILEUM TRENÉRA ŠILHAVÉHO (55 – *3.11.1961) 

photo_2016-10-11_10-47-41Kdo by byl jen před čtvrt rokem tušil, že budeme pro medailónek na našem webu pátrat po milnících života fotbalisty a fotbalového trenéra Jaroslava Šilhavého, byť jednu ze dvou nejvýznamnějších etap svého hráčského života prožil i v naší Slavii, z jejíhož kádru i čtyřikrát putoval do národního mužstva, byť tyto jediné starty byly jen v přátelských zápasech. Ale vezměme vše po pořádku.

Plzeňský rodák Jaroslav Šilhavý začal již v 6 letech v Chotěšově, obci, kterou nemůžete minout po 18 kilometrech cesty z Plzně do Domažlic. Chotěšovu vévodí krásný klášter vybudovaný blahoslaveným Hroznatou pro premonstrátky, aby pak obec snášel ve 20.století osudy bezprostřední blízkosti Plzně, ale postihl ji i po Mnichovu také úděl  odtržen od Čech spolu s dalším územím tzv. Sudet…. Ve svých 14 letech přestoupil do ČSAD Plzeň, aby pak v roce 1978 přešel do nejpopulárnějšího klubu západočeské metropole , který se tehdy nazýval Škoda Plzeň. Ale – jako pro téměř každého mladého muže tehdejší doby – přišel povolávací rozkaz a Jarda zamířil „jen“ v rámci tehdejšího Západočeského kraje do jeho západní výspy, do historického Chebu, kde se nedlouho předtím zrodil  unikátní příběh fotbalového klubu Rudá hvězda Cheb, v němž působil  až do konce roku 1989 a zažil v jeho dresu i 25.listopad a neodehraný zápas na Slavii – kluby se tehdy rozhodly na protest proti masakru studentů na Národní třídě neodehrát ligové kolo a mnoho fanoušků tehdy i z Edenu zamířilo na velkou demonstraci na Letenskou pláň. Od Chebáků to byla tehdy velká statečnost, protože RH byla reprezentantem resortu vnitra… Dodnes si jistě mnozí pamatují, jak slávisté i Chebáci společně drželi československou vlajku a v popředí stál i Jarda Šilhavý.AREA-Silhavy.001

Byl to možná tak trochu paradox a malý truc ve formě odvahy přivést v roce 1979 do Chebu i do kraje nejvyšší soutěž (krajská Plzeň se tehdy většinou potácela na chvostu ligy, ale spíše v druholigové tabulce). Nějakých 10 let nazpět se tehdy vnitro rozhodlo přestat podporovat špičkový fotbal a hokej, a tak se z hokejové RH Brno stalo ZKL Brno, fotbal přešel z RH Brno do ZJŠ, později Zbrojovky a v Bratislavě byl z Červené hviezdy  vytvořen nový klub Internacionál Slovnaft. Ale v Chebu se dala dohromady parta hráčů i funkcionářů a tu ligu si vybojovali. A vnitro prohlásilo – proč ne? Dějiště zápasů se ze stánku RH u Ohře přestěhovalo na větší stadión Lokomotivy kousek nad nádražím a ten se pravidelně plnil nadšenými diváky, mezi nimiž často nechyběli ani „Dederoni“ či  Bavoř, kteří to do Chebu měli také blízko! Tato pohádka  však trvala jen 17 let. Je pochopitelné, že po roce 1990 RH zcivilněla, stal se z ní Union, ale zůstala ligovou baštou na západě i nadále. Až ti privatizátoři! Hovořilo se tehdy o  Mlátilíkově cirkusu, svoje zápasy musel Union odehrát i v Blšanech, až v roce 1996 nedostal licenci a ligový fotbal zde asi navždy skončil (dnes působí oba chebské kluby – FC a Hvězda – jen v krajském přeboru Karlovarska.

Vraťme se však k Jardovi Šilhavému, který se za téměř 10 let svého působení stal jednou z ikon západočeské Hvězdy, v jejímž dresu se vystřídala i řada kvalitních fotbalistů, zejména pozdějších sparťanů i slávistů. Z blízké Plesné pocházel Pavel Nedvěd, své stránky do chebské kroniky napsali mimo jiné i Horst Siegl či Chovanec, ale i Petržela, Kuka nebo později populární Radek Drulák! I díky dlouhému působení v Chebu získal Jarda Šilhavý asi těžko překonatelný rekord v počtu startů v celé ligově historii – 465x se objevil v některém ligovém zápase na hřišti (pro představu je to plných 15 a půl sezóny přesně!!!). Vstřelil v nich 26 ligových branek. Z toho za Slavii odehrál 83 utkání a vsítil 4 branky! Po odchodu ze Slavie si k působení ve Škodě Plzeň, Chebu a Slavii připsal ještě starty v Drnovicích a Viktorce Žižkov, kde v téměř 38 letech kariéru ligového hráče ukončil. V roce 1998 byl vyhlášen Osobností ligy! Stal se pak trenérem a po několika působeních v roli asistenta odstartoval svoji premiéru  v roli hlavního trenéra  v roce 2007 na Kladně (předtím působil v roli asistenta, mj. ve Spartě i u národního mužstva) a pak se objevil na trenérské lavičce  v Plzni, v Českých Budějovicích, až přišla zatím zřejmě nejúspěšnější štace v Liberci. V roce 2012 získal se Severočechy mistrovský titul a v sezóně 2013/14 postoupil s Libercem do skupiny EL. V roce 2014 se nechal přemluvit Miroslavem Peltou k přechodu do Jablonce, ale zde nebyl tak úspěšný a byl koncem roku 2015 odvolán. Svůj restart započal po trenérovi Kozlovi letos v létě v Dukle, odkud si jej vytáhla Slavia, kde nyní s námi všemi prožívá vše dobré i zlé.

Jistě mu každý z nás přeje k jeho polokulatým narozeninám vše dobré, hlavně zdraví a šťastnou ruku při výběru sestavy na každý zápas, aby započatá cesta vzhůru tento trend zachovávala co nejdéle a Slavia nám všem přinášela co nejvíce radosti z dalších úspěchů, které by doplnily výčet všeho dobrého a krásného, které SK Slavia za 124 let své existence přinášela a bude přinášet!

Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..