Rozhovor: František Straka

straka01JAN ČAPEK VYZPOVÍDAL FRANTIŠKA STRAKU A UVÁDÍ ROZHOVOR POD MOTTEM: Táta byl slávista ,já byl slávista…

No, tak bych začal tvým začátkem, jestli je to pravda, jak jsem se dozvěděl, že měla zájem i Slavia. Je to tak ?

Je to tak.

A jak se ti vůbec stalo, že nakonec to byla Sparta. Co na to okolí říkalo ?

Tenkrát nebyla situace tak vyhrocená jako je teď. Samozřejmě vnímám, že jsem hrál dlouho za Spartu. Proč jsem šel do Sparty ? Protože jsem dostal ze Sparty nabídku. Já jsem sice mluvil se Slavií, ale konkrétního jsem nic nedostal. Ta sparťanská nabídka přišla dřív než slávistická, proto jsem to podepsal. Možná je zajímavé to, že než jsem podepsal sparťanskou smlouvu, tak jsme všichni doma byli sešívaní. Můj tatínek byl slávista tělem i duší a já jsem fandil Slavii taky a hrozně rád vzpomínám na to období, když třeba v Českých Budějovicích hrá Míla Ziegler, který hrál za Slavii levé křidýlko, fantastický kluk, Karel Knesl, se kterým jsem si mohl zatrénovat, mohl jsem s ním hrát. Ta komunita slávistická tam samozřejmě byla hodně veliká. To je taková pikantnost k tomu, že já jsem se pak stal Sparťanem.

Byla nějaká reakce okolí ?

Nebyla žádná reakce okolí. Tenkrát se jak sparťani tak slávisti hodně respektovali a měli k sobě vzájemně úctu.

Přesně tak. Bylo to tím, že tam byly také nějaké osobnosti, u Slavie to byl Odbor přátel a u Sparty později Spartaklub a tam byli osobnosti,které měly co mluvit do vedení a vůbec do chodu Slavie.

Je to přesně tak. Já si vzpomínám, když jsem byl aktivní hráč, my jsme měli opravdu výborný vztah s klukama ze Slavie, protože jsme se dokázali skutečně vyhecovat i pokopat na hřišti, ale pak jsme si podali ruku a šli jsme třeba spolu na pivo. Tak to zkrátka bylo. To, že někdo byl méně sympatický, neznamenalo, že já bych neměl kamarádit s tím druhým. To říkám z toho pohledu, že dneska jsou ty vztahy úplně jiné.

Já jsem dostal několik dopisů, bylo tam napsáno, že nemám žádnou hrdost, že nejsem slávista, že inklinuji k vedení, k trenérovi Strakovi a podobně. Co se na to dá odpovědět ?

Já řeknu jednu věc, tahle nevraživost, to je něco neskutečného. Já jsem sice sparťan, ale to neznamená, že bych nemohl trénovat Slavii. Tak to zkrátka je. Vemte si to historicky, co se stalo, ať už to byl Pepík Jarabinský, který trénova Slavii, šel do Sparty, Petržela šel ze Slavie do Sparty, Hřebík atd. Pan Ježek, dokonce tahle ikona, trénoval i Slavii. Mně to připadá, že je až moc humbuku okolo někoho, kdo hrál za Spartu, kdo byl kovaný sparťan. To je pravda, ale to neznamená, že já bych neměl trénovat Slavii. To samé se může stát obráceně. I ten nejkovanější slávista by mohl trénovat Spartu. Bohužel dneska je taková doba. Mně připadá, že frustrace lidí byla tak obrovská, že potřebovali někoho, na kom si můžou vybít ten vztek, že si můžou vybít tu frustraci, která momentálně u nás v téhle zemi je a bohužel k tomu přispívají i novináři, kteří místo aby situaci uklidňovali, tak naopak ji popichujou. Mně bylo i na zvracení, protože to, co jsem četl, to mělo něco společného s hyenismem. Vlastně vám pak sáhnou na majetek, abyste se pak bál o život. To je drobet moc, to už se sportem nemá nic společného. Já bych řekl jednu věc, podívejte se na všechny tyhle bankéře, na všechny lidi co dělají v nějakých firmách. Ti odcházejí, přicházejí a lidi to respektují, akorát u nás se to nafouklo do takových dimenzí, že ze mne udělali neznaboha a já nevím co. To je neskutečné. Já si říkám proč, ale proč ? Já přece respektuji všechny ty fandy, co jsou hrdí na svůj klub. Buďte hrdí na svůj klub, ale já jsem přišel z profesního hlediska a byl jsem požádán, abych Slavii pomohl a já to udělám rád, protože Sparta bez Slavie by byla absolutně nic a obráceně.

Těch trenérů bylo hodně, napočítal jsem jich minimálně deset. Máme tam Pospíchala, máme tam Starého, Rýgra. To jsou ikony. Určitě by tě nenapadlo, že se jednou sejdete s Bédou ve Slavii.

Kopali jsme spolu dlouhá léta za Spartu. Béda Je výborný kluk, znám ho x let a i když trénoval Slavii, tak jsme byli spolu kamarádi, protože jsem respektoval ten jeho krok. Byl správný, protože dostal šanci trénovat. Když já jsem dostal šanci trénovat Slavii, tak jsem chtěl mít někoho po ruce, kdo zná to prostředí, kdo už pracoval pod Karlem Jarolímem, který udělal obrovský kus práce pro Slavii a dokázal vybojovat pro Slavii titul. I z tohoto pohledu jsem byl rád, že Béda Brabec zůstal.

Neměl jsi jiné představy na místa asistentů ?

Abych byl upřímný, byl jsem dva roky mimo naši republiku, byl jsem v cizině. Když jsem sledoval to dění, tak to nebylo tak intenzivní. Když jsem tu nabídku dostal, tak jsem zvažoval, kdo by měl být vedle mne. Měl jsem výborné reference o Martinovi Poustkovi, který je v tom mládežnickém fotbalu opravdu fachman. Když začne mluvit o mládežnickém fotbalu, tak to má hlavu a patu. Ví přesně, co se kde děje, pracoval i ve skautingu, má veliký přehled. Je to kluk, který má kariéru před sebou, který je hodně učenlivý, který chce na sobě pracovat a je to zároveň ten typ jako já, motivátor, který dokáže i beze mne motivovat hráče, být na ně přísný. Na druhé straně zase Béda Vrabec, který je spíš klidnější povahy, dává i tu svou zkušenost, jak procházel těmi různými trenérskými štacemi. Z tohoto pohledu jsem rád, že tam ty kluky mám.

Určitě tě napadla i jiná jména, myslím, že to nemůžeme zastírat, ne ?

Já bych oponoval, já jsem vůbec neuvažoval o nějakých extrémních změnách a nechtěl jsem, aby si někdo myslel, že přijde sparťan Straka a začne tam tahat jenom sparťany. Já jsem teď absolutně loajální. Když jsem přišel do Ružomberku, tak jsem si vzal kluka, nějaký Roman Berta, u kterého jsem byl přesvědčen, že ke mně bude sedět, to znamená ty představy, které trenér má, musí asistent naplňovat.

Zeptal bych se na soustředění, jsi zastáncem té makačky nebo spíš herního projevu.

My máme sezónu rozdělenou na podzimní a jarní. Po té podzimní je důležité vědet, kam sáhnout a já jsem přišel k mančaftu, a to říkám naprosto odpovědně, kde jsem zjišťoval, že máme obrovské problémy v síle, kde máme obrovské problémy v určitých bodech, které je potřeba zlepšit a já jsem tohle soustředění vítal, protože jsem neměl ani čas větší integrace toho poznání. O to víc tady ten mančaft poznávám, ještě hlouběji, charakterově, i programy, které tady byly. Ta hierarchie, já na ní hrozně moc sázím. Kolektiv je to nejdůležitější a z toho pohledu je to tady moc dobré. S přístupem hráčů jsem spokojen, protože všichni chtějí na sobě pracovat, odvézt maximum. Všichni sami cítí, kde ty problémy mají a měli a chtějí je napravit, chtějí být lepší. To mě těší.

Ještě bych se vrátil k tomu online rozhovoru. Dal se tam už vycíti nějaký posun ? Jestli to fanouškové trochu berou nebo ja tam pořád ta nenávist, zloba. ?

Ta zloba tam je a bude, s tím se nedá nic dělat, s tím se budu muse vyrovnat. Na druhou stranu musím říct, že bylo hodně pozitivních lidí, kteří mi posílali vzkazy a kteří mi přáli jenom to nejlepší, aby se Slavia posunula tam, kam patří. Je to proces po tom všem, co Slavia prodělala, aby se vrátila do těch předních míst tabulky. Nechtějme teď během těch pár měsíců řešit, jestli přišel Straka a teď najednou budeme hrát o poháry. Kde jsme byli, když přišel Straka ? Byli jsme tři, čtyři body od sestupu. Všichni si musíme uvědomit, co je naším cílem. Je to stabilizace a připravit mančaft do další sezóny nejen po sportovní stánce, ale i té kvalitativní stránce, aby hrála o poháry. Ať to bude se Strakou nebo bez Straky.

Poslední otázka. Kdyby ti dneska nabídli trénování, po těch zkušenostech, šel bys do toho znovu ?

Abych byl upřímný, to co jsem prožil na vlastní kůži a kdybych věděl, co mě čeká, tak bych asi tu nabídku nepřijal. Já jsem se zakousl z jednoho důvodu, protože chci dokázat, že to je o práci, dát hráčům něco, co člověk prožil, ty zkušenosti, já jsem trénoval v x zemích světa a rád jim je předal. Z tohoto pohledu, ještě jednou to opakuju, po těch všech obstrukcích, to co člověk prodělal, tak bych asi váhal. Na druhou stranu jsem opravdu hrdý na to, že jsem tuhle šanci dostal, protože pražská S se neodmítají. Jak už jsme se tady bavili o těch mých předchůdcích, je to obrovská zkušenost a já můžu jen slíbit vám všem, těm kteří stojí za mnou, že udělám maximum k tomu, abychom po sezóně byli spokojení, aby se připravil mančaft, který příští rok bude opravdu hrát o poháry.

Teď jsem si ještě vzpomněl na nějaké výroky. Jsou to dva výroky, které ti fanouškové nemohou odpustit. Je to jeden výrok “nikdy“ a druhý výrok kvůli tataráku.

Všichni nějak reagujeme v určitých situacích a vždycky záleží na tom, jak vás prezentují v novinách. Já bych dokonce kolikrát pochyboval, jestli něco takového padlo z mé hlavy. Asi něco takového proběhlo, jsou určité motivační věci. Není to myšleno až tak ostře proti tomu klubu. To zase už někdo jenom píše, aby se to hodilo, jak oni potřebují. Zároveň je to určitý motivační stimul, je to pražské derby, je to zvláštní, je to emocionální. Emoce k tomu patřit budou a pak záleží na tom , jak to lidi vnímají.

Tak ti přeju ať to vyjde, co by mělo vyjít a aby už ty nevraživé reakce ustaly. Od toho se asi odvíjí hodně, může se to i přenášet na hráče.

Možná, že by stálo za to vzkázat. Nepodceňujte hráče. Jsou to inteligentní vnímaví lidi, kteří žijí v tom prostředí jako já. Je dost náročné motivovat hráče, přesvědčovat je o své filosofii, důležitá je víra a když pak slyšíte ty útoky, tak i ti hráči to vnímají. Třeba ten zápas na Viktorce Žižkov. Tam nešlo vůbec o fotbal, tam šlo jen o to, že Straka je pí…, Straka je č… a já nevím co všechno. Vím, že emoce k tomu patří, ale na druhou starnu, já jsem přišel s tou vizí dodělat, co je v mých silách, předat to hráčům a v tom budu dál pokračovat.

Tak děkuju.

no images were found