Již popáté v prosinci se rozzářily prostory bowlingového centra v Kutné Hoře červenou a bílou barvou slávistických symbolů, hlavně pak tzv. oděvních doplňků – dresů, šál či čepic! V sobotu 14.prosince se zde totiž odehrála tradiční Slávistická kuželka. Toto prosincové bowlingové klání je totiž určitou protiváhou jarnímu „Bowlení“, při kterém se utkávají družstva slávistických odboček, zatímco o předvánoční putovní trofej – Slávistickou kuželku – bojují smíšené dvojice z našich odboček. Letos se podařilo zajistit pronájem herny na 14. prosinec, tedy 10 dní před vždy tolik očekávaným Svatvečerem neboli Štědrým dnem!
Laskavý čtenář mi proto jistě odpustí trochu lehčí tón líčení celé akce, protože takový určitý nadhled charakterizoval atmosférou celého odpoledne. Čas adventní totiž ty správné lidičky vždy nějak sblíží a pozitivně naladí a v Kutné Hoře to platilo dvojnásob!
Ať se to komu líbí nebo ne, hlavnímu organizátoru akce, MUDr. Michaelu Janáčkovi, jinak to duši kolínské odbočky, se podařilo založit významnou a oblíbenou tradici. Každý ví, že zde prakticky omlouvá pouze zahraniční cesta, nemoc zlá a zákeřná, vlastní svatba či rozvod! Protože přijít o férový sportovní souboj i posezení s přáteli se nechá ujít jen málokdo z tradičních účastníků! Ne, nejedná se o žádné pracovní omluvenky do rukou přepečlivého personalisty, ale o případnou omluvu před vlastním svědomím a o symbolickou odpověď na dotazy – proč letos chybí právě on? Co mu v tom zabránilo?
A v čem je vlastně hlavní kouzlo předvánočního setkání? Aspoň na jedno odpoledne si naše milované ženušky, dcerky či přítelkyně odpočinuly od předvánočního šílení s vysavači, mopy a drátkovači, jakož i od rozpálené trouby, od stresu, kdy je děsí noční můra, že třeba sousedka již má o dva druhy cukroví napečeno více!
Uveďme, že Míša Janáček se za ta léta vypracoval téměř k dokonalosti! Jako organizátor, moderátor i datový analytik, kdy si dokáže s onou kouzelnou bedýnkou zvanou notebook poradit tak, že téměř vzápětí po posledním „odkoulení“ a pádu posledních kuželek je připraven k závěrečnému vyhlášení výsledků. Průběžné výsledky ukazovaly, že se závěrečný souboj odehraje mezi reprezentanty podorlických „dvojčat“, Brandejšťáky Tomáškovými a Třebováky Dočkalovými! Manželé Tomáškovi, jako loňští vítězové, kuželku přivezli, poctivě to vycíděnou a naleštěnou, aby si ji opět do „městečka maličkýho“ neboli Brandýsa nad Orlicí opět odvezli. Jistě k tomu přispěla i životní zkušenost Petra Tomáška, jinak též starosty Brandýsa nad Orlicí, který na jaře reprezentoval naše bowlení až v dalekém Las Vegas v USA a – rozhodně ne neúspěšně! Ale Třebováci se „bili“ statečně, tak jako je to při každém sportovních duelu obou úspěšných východočeských odboček, jinak ale přátel na život a na smrt! Ocenit však musíme i výkony všech! Zástupců pořádajícího Kolína, jejich věrných přátel z Veleně, již zmíněných Východočechů i milovníků bowlingu z okolí, zejména z Chrudimi. Ti třeba obohatili nabízené suvenýry o kalendáře ze svého pozoruhodného města historie a loutkářů, stejně jako patří dík i našemu fanshopu „Pro slávisty“. A skoro každý účastník přispěl i nějakým předmětem, a tak malá improvizovaná tombola se nesla v duchu „Slávisté sobě!“
Jen pomalu se účastníci rozcházeli a rozjížděli do svých domovů. Ti, kteří si zasportovali, ale i ti, kteří sem přijíždějí třeba jen kvůli setkání s kamarády, jako doprovod, za báječnou atmosférou tohoto odpoledne. Jako i autor těchto řádků. Ale všeho do času.
Za hodinu a něco po skončení jsem byl opět v „matičce Praze“. A jen počítal: Čtyři údery dámskými taškami s vyztuženým dnem přes rameno do ledvin, jedenkrát nakopnutý kotník, slabší koňar do lýtka, pětkrát loket pod žebry… Jen za půlhodinu cesty pražskou tramvají od jinak předvánočně natěšeného vlaku, cestou domů z centra. Nebylo mi mezi slávisty na bowlingovém klání lépe? Proto: Díky Vám všem!
Dobi
Pingback: Odbor přátel SK SLAVIA Praha v Brandýse nad Orlicí