SYMBOLICKÝ VSTUP DO 50.VÝROČÍ RENESANCE SLAVIE – VÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ POZDRAV OD JOSEFA KADRABY!

Začněme pěkně po pořádku. V loňském roce jsme řadou akcí oslavili vznik nejstaršího fanouškovského hnutí v celém Československu, Odboru přátel Slavie. Úsilím všech se podařilo zachránit Dynamo Praha ve II.lize (v mnohem náročnější česko-moravské skupině B), navrátit jméno a dosáhnout zařazení Dynama do A-skupiny II.ligy, kde se jevil jako jediný vážný soupeř Spartak Plzeň.

To již fungovalo hnutí Slávisté Dynamu a po prázdninách se oficiálně založil Odbor přátel Slavie jako jeden z oddílů TJ Slavia Praha, ano, již Slavie, protože se ve stejnou dobo podařilo předsedovi TJ Ing. Vrbovi  prostřednictvím obvodního výboru ČSTV Prahy 10 dosáhnout přejmenování milovaného klubu a navrácení tradičního jména. Ale Dynamu, vlastně už Slavii se ani v A-skupině II.ligy na podzim příliš nedařilo. Prohrála třeba 0:1 v Plzni a smutní odjížděli slávisté i z Hrdlovky, odkud vezli jen remízu za 1:1. Jistě se zeptáte, kde že to bylo? Hrdlovka byla malou hornickou obcí na Teplicku, cca 2 km od Oseku, jejíž klub nesl jméno patronátního podniku, jednalo se o Baník DKG nebo i Baník DPG (Důl Klement Gottwald nebo Důl Prezident Gottwald), kde zápas tehdy sledovaly 4 tisícovky diváků. A kde je dnes vlastně Hrdlovka? Kdesi na dně jámy zvané povrchový důl. Fotbal se přenesl do sousedního Oseka, ale slávu už nikdo nenavrátí… I to byl podzim 1964.

Odbor přátel si tehdy uvědomoval, že s průměrným mužstvem Slavia výsluní hned tak nedosáhne, a tak začal jednat. Udrželi se internacionálové Lála a Nepomucký, šikovnou přestupovou politikou se vytvořil i hvězdný útok (tehdy se ještě uváděly sestavy ve schématu 3-2-5) Veselý – Kadraba – Šindelář – Píša – Uldrych. A i díky nim je 12 .červen 1965 zapsán určitě jako jeden z nejslavnějších dnů v historii Slavie. I zde platilo ono legendární Do roka a do dne! Slavia byla po dvou letech opět ligová! Spartak Plzeň  po prohře 1:4 v zaplněném Edenu (s asi už nepřekonatelnou rekordní návštěvou 42 000 nadšených  diváků na II.lize!) se musel smířit s tím, že Slavia byla lepší a cílevědomější! A zřejmě jen podlé zákulisí rozhodlo, že v následující sezóně se mistrem nestala ani Sparta ani Slavia, ale režimem tehdy preferovaná Dukla…

Byl to právě Josef Kadraba, který především s o 10 let mladším FrantouVeselým vytvořil nezapomenutelnou dvojici, kdy pamětníci dodnes vzpomínají na Františkovy úniky a precizní zakončení Josefa Kadraby; zejména jeho hlavičky byly pochoutkou pro oči každého diváka! Josef Kadraba tak zažil ve Slavii druhé jaro a po ligových začátcích ve Spartě (ta přetahovanou nakonec vyhrála, ač měl Kadraba v srdci Slavii třeba díky startu party kolem Bicana v Rakovníku, jakož i poté, kdy jako patnáctiletý sokolík utekl ze secvičné – pro vlastně poslední skutečný sokolský slet v roce 1948 na zápas Slavie s Českými Budějovicemi s už snad neopakovatelným vítězstvím 15:1! Největší část své kariéry strávil na Kladně, aby se pak na závěr kariéry sešívaného dresu přece jen dočkal. Zástupci OP zjistili, že finalista slavného MS 1962 v Chile (kde mj. otevřel v semifinále s Jugoslávií po půli skóre a výrazně tak přispěl k postupu do finále po výhře 3:1) již pravidelně nehraje a přemluvili jej k přestupu do Slavie, kde doslova ožil. Ligovou kariéru pak ukončil v roce 1967, kdy se objevila možnost pětileté smlouvy zaměstnání ve Vídni, kterou využil, ač jednou z podmínek bylo, že fotbal a náročné povolání technika se nemohou slučovat. Z dnešního pohledu možná několik nepochopitelných věcí. Ale inteligentní a charizmatický Josef Kadraba patřil k těm hráčům, kteří dokázali myslet na budoucnost a náležitě se připravit. Navíc se psala šedesátá léta, kdy se tak nějak dýchalo volněji a podobná angažmá nebyla zcela výjimkou. Noc na 21. srpna 1968 však vše změnila a experiment Pražského jara byl zadušen tanky Varšavské smlouvy a dějiny se vrátily zpět.  V roce 1972 vypršela pětiletá smlouva a povolení, ale Kadrabovi se rozhodli neopouštět zajímavá zaměstnání a nevrátit se domů. To vyústilo v tehdejší ČSSR soud a trest v nepřítomnosti. Znamenalo to mimo jiné i to, že byl Josef Kadraba vyškrtnut i ze seznamu Ligových kanonýrů… Osmdesátá léta pak přece jen přinesla malé uvolnění a byla dána možnost se tzv. vykoupit a získat tak mj. i pas. A Josef Kadraba se tak objevil i na Slávistickém karnevalu, což vzbudilo mezi slávisty obrovské nadšení, méně vstřícná pak ale byla tehdejší média. A po Listopadu se již vše vrátilo do normálu, Kadraba přijíždí na různá setkání, byl pozdravován i  při výročí Sparty, dodatečně byl se svými 117 brankami „dopsán“ i do Klubu ligových kanonýrů. Vyjádřil se také, že jej třeba překvapila i účast nedávno zesnulého Jiřího Ječného mezi slávisty, kterého spojoval jen a jen s Duklou, ale dodal, že i pro něj vlastně byla účast na oslavách Sparty takovou vzpomínkou na mládí a fotbalová léta.

Předloni oslavil 29. září své osmdesátiny, na narozeniny většinou rád zamíří k moři, kde si prodlouží léto. Výjimkou nebyl ani rok 2014, kdy byl svými přáteli a zároveň tamějšími přáteli fotbalu obdarován trikem symbolizujícím jeho jednaosmdesátku a především pečlivě připraveným dortem, který připomíná i vlajkami obou finalistů MS 1962 určitě jeho největší mezinárodní zážitek!

Př. Kadraba udržuje korespondenci s řadou slávistů a vždy nechává pozdravovat všechny slušné a věrné slávisty. Činíme tak i těmito řádky, jakož i kopií zmíněných obrázků!

Dobi

no images were found