Jako by těch špatných zpráv nebylo málo – v pátek 9. ledna 2015 se rodina, nejbližší přátelé a slávisté naposledy loučili s Vladimírem Táborem ze Žirovnice, který zemřel ve věku 77 let. Zvláště ti starší si jistě vzpomenou na dlouhá léta, po která žirovnická odbočka OP patřila mezi nejlepší a nejaktivnější.
Tandem Josef Dvořák – Vladimír Tábor vedl odbočku z městečka perleťářů, výborných uzenin i neméně oblíbených přikrývek k věhlasu, který zdaleka překračoval hranice i zde krásné Vysočiny!
Jedním z vrcholů sezóny bývaly plesy a zábavy v útulném sále místního zámku (zvláště ta Josefská bývala nejslavnější), slávisté dávali o sobě vědět i více než aktivní pomocí při organizaci kdysi slavného letního Perleťového poháru, kde často účinkovala a k radosti většiny organizátorů i vítězila milovaná Slavia. Žirovnice byla v roce 1992 i dějištěm vlastně posledního klasického Memoriálu Vlasty Kopeckého, tedy víkendu i s bohatým společenským programem, zábavou a poznáváním toho nádherného kraje s nezničenou přírodou (rok nato v Lounech se již spíše jednalo o jednodenní show)! Hrálo se na útulném stadiónku Na Budíně, kde se pravidelně scházejí diváci, aby sledovali boje krajského přeboru – ať už kdysi Jihočeského, nyní kraje Vysočina. A za faktem, že se v Žirovnici udržuje tradice výborných výkonů před většími městy, hledejme i obětavou práci místních slávistů.
I dnes nacházíme na mapě odboček upřímná přátelství mezi odbočkami – jmenujme třeba trojúhelník Žilov – Klatovy – Příbram, východočeská dvojčata nebo přátelské vztahy mezi slávisty z Veleně a Kolína. Ale přátelství, které vzniklo mezi slávisty ze Žirovnice a Nového Města pod Smrkem asi nemělo a nemá obdoby! Obě města měla společné snad jediné – shodnou vzdálenost od Prahy 140 km. Historická, písmácká Žirovnice a město snad až zapadlé ve frýdlantském výběžku, kde se po roce 1945 začínalo od píky. Přesto přeskočila jiskra věrného přátelství, četné byly společné akce, návštěvy jedněch u druhých! A na slavném karnevalu v Praze mívali vždy stoly vedle sebe!
Tahouni z pod Jizerských hor již osídlují po dlouhá léta nějaký ten nebeský vrch Smrk, krátce poté se za nimi vydal i Josef Dvořák a v těchto dnech po delší nemoci i Vladimír Tábor. Bude nám všem chybět jeho moudrost i humor. A tak zakončeme několika stále živými vzpomínkami.
Př. Tábor po Listopadu otevřel ve svém nepřehlédnutelném domě v horní části náměstí malé bistro. Slávistické bistro. V listopadu 1995 se konala v Žirovnici jedna z tradičních zábav, jíž předcházela i beseda. Delegace z Prahy byla hodně silná – zavítal sem Ing. Leška i prezident celé Slavie Ing. Huptych. Chvíli se posedělo v bistru a netrpělivě se čekalo na výsledek Sparty s Jabloncem, protože její ztráta by znamenala, že Slavia získá podzimní titul. Rudí jen remizovali, a tak možná došlo k hlavnímu odrazu k vysněnému titulu po 49 letech… Odchod na zámek se zpozdil a beseda byla vedena až v nadměrně povzneseném duchu! A i ta cesta do Prahy po zledovatělé silnici se pak snášela nějak lépe! A druhý zážitek? Většinou se odbočky mezi sebou respektují, ctí a snaží se převzít vše dobré, co jinde vymysleli. Tu a tam se však objeví lokální patriotismus přecházející v ukřivděnost. Na jedné schůzce zástupců odboček vystoupil jeden člen OP z Prahy, jinak vášnivý Jihočech. „To je stále samá Praha, Morava, severní Čechy, Pošumaví! Ale na jižní Čechy kašlete, třeba nikdy nejmenujete odbočku z Tábora!“ Př. Tábor postával v povzdálí, usmíval se a pak razantně vystoupil: „Já jsem Tábor, Vladimír Tábor ze Žirovnice!“ Ústa toho človíčka zůstala dlouho otevřena!
Takže, příteli Tábore! Přijmi i od nás jako vzpomínku poděkování za vše, co jsi Ty a všichni Tvoji žirovničtí přátelé pro Slavii udělali! Budiž Ti země lehká a pozdravuj tam nahoře třeba Frantu Veselého či Františka Pláničku, kteří do Žirovnice jezdili stejně tak rádi jako my všichni, kterým Žirovnice přirostla k srdci!
Dobi