MAIKOLAND OSIŘEL – ZEMŘEL JAN MAIK: *14.7.1935-+10.1.2015

14. červenec – den uprostřed vrcholícího léta… Co kdy komu přinesl? Čím byl vlastně v historii významný? Uveďme jen některé příklady:

14. července 1420 vítězí husité v památné bitvě Na Vítkově

14. červenec 1789 je dnem pádu pařížské Bastily

14. července 1933 jsou v Německu zakázány všechny politické strany s výjimkou NSDAP

14. července 1939 umírá Alfons Mucha a na svět přichází Karel Gott

14. července 1968 začíná ve Varšavě schůzka, kde naší „přátelé“ rozhodují o zadušení Pražského jara

Dějinné milníky – pro někoho pozitivní, pro jiné tragické…. Ale správný slávista, znalý i dat, která se týkají historie Slavie a jejího Odboru přátel, ještě určitě dodá:

14. července 1935 se narodil Jan Maik, jedna z největších osobností  nejen historie Odboru přátel – a

14. července 1982 se zrodil Maikoland – zcela unikátní usedlost věnovaná lásce k milovanému klubu

 

Takže postupně: Každý, kdo při cestě od Mělníka na Prahu nezamíří na dálnici, ale pojede po původní silnici č.9 a krátce po přejezdu historického mostu Na Štěpáně odbočí  vlevo do Libiše a projíždí po zdejší hlavní tepně, ulici Mělnické, uvidí brzy na pravé straně červenobílý rohový plot a při bližším pohledu pozná, že se ocitá u populárního Maikolandu, kde je vše červenobílé – od komína, po zahradní vybavení, nátěr bud a stožárů a dalších rekvizit, že je u čistě slávistické usedlosti, která si získala přezdívku Maikoland. Ano, je tomu tak, jak popisují četné novinové reportáže nebo snímky a šoty. Unikum u nás a těžko bychom hledali obdobu i jinde ve světě!

Ti, kteří již situaci znají, vědí, že jméno majitele znělo: Jan Maik, slávista, který vždy rád vyprávěl o svém dětství, kdy svoji lásku získal od táty a ta se  prohloubila poté, kdy viděl ty nejkrásnější dresy na světě, ty červenobílé, slávistické. Rád říkával, že on byl slávistou snad již před svým narozením 14. července 1935. A vše, co popisujeme,  se v Libiši zrodilo 14.července 1982, kdy se sešli k oslavám narozenin, jako vždy, četní přátelé a začalo se hovořit o nutné renovaci nátěru plotu. Slovo dalo slovo a plot změnil barvy na ty naše – červenobílé a následovaly objekty další – přístřešek a kůlna, lavičky a stoličky, zvonky,  železničářské památky, zahradní nářadí, komín i ptačí budky. Podobně se změnil i vnitřek hezkého domečku a poté, co se objevil uprostřed vždy upravené zahrádky altánek, postavený za pomoci přátel, mezi nimiž vynikal i př. Verbíř, tatínek teplické fotbalové ikony,  tak se tato stavba stala malou slávistickou galérií i prostorem pro letní posezení.

Usedlosti se záhy začalo říkat Maikoland a množili se hosté. Často jen náhodní, kteří jen tak kolem projížděli a usedlost  je zaujala, ale postupně se věhlas Maikolandu rozšířil a zástupci odboček si symbolicky podávali ruce. Někteří jen při cestě kolem, ale většina vymýšlela takové akce, aby mohli strávit v útulném prostředí hezké odpoledne. Uveďme tak jen některé odbočky – vedle domácí Libiše pak třeba ty z Hradištka, Mělníka, Žilova, Kolína, Veleně, slávisté z Brandýsa nad Orlicí sem nasměrovali jeden ze svých výletů na kolech při cyklodovolené, jejímž středobodem bylo Mšené Lázně…. Ale bezkonkurenční byly návštěvy slávistů z Loun. V době jejich největší slávy mířily z pod Českého středohoří do Libiše dva plné autobusy a jejich „nájezd“ po skončení sezóny v červnu býval vždy i v okolí velkou událostí. Zavoněly klobáskya makrely, zazněla kapela, k níž se vždy přidal Standa Procházka, věrný přítel Jana Maika. Čas však zastavit nelze a Lounských ubývalo a ubývalo, ale tradice se držela dlouho. Rádi sem zavítali i další slávisté, v Libiši se díky Ondrovi Zlámalovi objevil i mistrovský pohár, rád sem zajel třeba Franta Veselý nebo Pepi Bican, čilou korespondenci vedl Jan Maik s dalším vynikajícím hráčem a člověkem v historii Slavie, Josefem Kadrabou či s manželi Lužovými. Za dob pana Korbela se podařilo do Libiše přivést i kompletní slávistické áčko, jehož členové se nestačili divit. Bohužel na repete čekal  př. Maik marně a na vině vždy nebyla jen nabitá termínovka…  Ne vždy srdce a hlava jedno jsou…

Slavia byla pro př. Maika vším. Vlastně ne tak úplně vším. Byl zapáleným železničářem, kdy ho profese zavedla do řady míst v naší vlasti. Rád třeba vzpomínal na působení na Úštěcku a na krásnou trať Českým středohořím, která patřila mezi první, u nás zrušené. Kolikrát si posteskl nad tím, jak se význam železnice někdy až zbytečně potlačuje a čím dále více nákladů směřuje na přetížené kamióny a zatížené silnice. Neratovice, přímo sousedící s Libiší, byly jeho poslední štací, kde se stal zástupcem přednosty vedle funkce oblíbeného výpravčího. I proto, že i tady z něj vyzařoval ČLOVĚK!

A tím jsme u třetího vrcholu trojúhelníku života př. Maika. Z počátečních nesmělých pokusů se stal vynikajícím imitátorem (ono vůbec nějak ti čeští železničáři uměli pobavit, vloni se třeba dožil devadesátky železničář František Budín, nejznámější partner komika Felixe Holzmanna). Poctivě svůj um piloval, a tak byl nepostradatelným účastníkem řady estrád, aby se pak poctivě vracel k „plácačce a semaforům“ v Neratovicích. A když se začala obrozovat Slavia, patřil mezi umělci i diváky k nejobětavějším vystupujícím na akcích Slávisté Slavii i na populárních karnevalech! I zde získal řadu osobních přátel, mezi něž patřili třeba Dr. Jan Pixa či Milan Neděla, ale  i ortodoxní sparťané, kteří museli třeba překousnout, že pijí kafíčko ze slávistického šálku a koláč ve slávistických barvách jedí slávistickou lžičkou ze slávistického talířku. Ale Jeníkovi to vždy rádi odpustili, protože si jej každý musel vážit i jako člověka. Což dokazuje i krásný vztah s jeho manželkou Evou, která mu vytvořila opravdové rodinné zázemí a měla vždy plné pochopení pro jeho celoživotní koníčky.

Běh  života př. Maika se zastavil půlrok před osmdesátkou, na kterou se všichni upřímní přátelé těšili. Zákeřná choroba, která jej dlouho sužovala, byla silnější než jeho statečné srdce.  Zemřel tiše, v podvečer 10. ledna 2015. V našich srdcích, srdcích nás věrných slávistů, ale i četných dalších přátel, však bude žít dál! Ve vděčných vzpomínkách na vynikajícího člověka, př. Jana Maika!

Některé momenty ze života Jana Maika přiblížil i vítězný snímek Danuše Kubátové ze soutěže Filmdat, který najdete na www.youtube.com/watch?v=5QfAQa3-kjg či reportáž z oslav jeho pětasedmdesátin na oficiálním webu slávistického fotbalu www.slavia.cz. Čest jeho památce!

Dr. Michal Dobiáš

no images were found