110 let od narození národního umělce Eduarda Hakena

22. března 1910 se v obci Česká Sklíň uprostřed dnešní Ukrajiny, tehdy oblasti obývané výhradně Volyňskými Čechy, narodil operní pěvec, národní umělec Eduard Haken.

Eduard Haken

Pro ilustraci uveďme, že do Volyně, v tehdejší Ruské říši, odešly tisíce Čechů z Rakouska-Uherska ve druhé polovině 19. století. Zde Češi začali „na zelených lukách“ budovat nový život a pracovitostí i národnostním cítěním stali se příkladem okolnímu obyvatelstvu. Výrazně se za 2. světové války zapojovali do osvobozovacích bojů a řada z nich využila po válce nabídky československé vlády k repatriaci a pomáhali znovuosídlovat české pohraničí. Sám jsem to zažil v roce 1962, kdy jsme s tátou ve Vroutku na Podbořansku nakoukli do krásného románského kostelíka a tam jeden z místních Volyňských Čechů vybavoval interiér krásnými ikonami a dalšími symboly pravoslaví a vyprávěl nám o životě svém i svých krajanů. Další vlna návratu Volyňských Čechů následovala po tragédii v blízkém Černobylu v roce 1986…

Eduard Haken po maturitě v roce 1928 ve městě Luck (severovýchodně od Lvova) nastoupil na studia medicíny na Karlově univerzitě. Ale mezitím se v letech 1930-37 soukromě učil i zpěvu u Dmitrije Levického. V roce 1957 pak měl možnost studovat zpěv u A. Granforceho přímo v Itálii.

V letech 1938-41 působil v operním souboru Českého divadla v Olomouci. Tam jej objevil Václav Tallich a angažoval jej do Národního divadla. S naší první scénou je spojena řada Hakenových vynikajících rolí jako například Kmet v opeře Braniboři v Čechách, Kecal v Prodané nevěstě, Mumlal ve Dvou vdovách, Beneš v Daliborovi, Vodník v Rusalce či Basilius v Lazebníku sevillském.

Slávistická obec si Eduarda Hakena právem připomíná i jako velkého slávistu, přítele dalších umělců, kteří pomohli zachránit a postupně obnovit slávu naší milované Slavie. Nalistujme si třeba stránky „slávistické bible“ Věčná Slavia, kde se mimo jiné uvádí: „Nová Slavia se zrodila pod heslem NÁROD SOBĚ, stejně jako Národní divadlo!  V rámci akce Národ sobě se uskutečnila 20. května 1964 v pražské Lucerně pod názvem Slávisté Slavii (tehdy, pokud se nemýlím, byla prezentována jako akce Slávisté Dynamu, pozn. MD). Účinkovali výhradně příznivci Slavie, například národní umělci Haken, Otava, Pešek, Pivec a další. A bylo jich tolik, že se program převalil přes půlnoc; a všichni tito umělci se vzdali svých zákonných honorářů ve prospěch věci.“  Ale to byl jenom jeden jediný příklad z mnoha dalších, kdy Eduard Haken především svým uměním pomáhal Slavii i slávistům!

Celoživotní partnerkou Eduarda Hakena byla herečka Marie Glázrová (*11. 7. 1911 v Horní Suché na Karvinsku, †19. 2. 2000 v Praze), kterou proslavily zejména role Roziny Sebranec nebo vdovy Kubátové z filmu Byl jednou jeden král. Jejich dcera PhDr. Marie Ulrichová–Hakenová působí v roce 2020 jako členka zastupitelstva MČ Praha 5 pro oblast kultury.

Eduard Haken zemřel 12. ledna 1996 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově

Všichni právem hlásáme, že SLAVIA JE VĚČNÁ! Nezapomínejme proto nikdy na ty, kteří se o „věčnost“ výrazně zasloužili, připomínejme si jejich osudy a při vší jejich skromnosti i zásluhy. 

                                                                                                                                  Dobi                                                                

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..