Ve svátečních červencových dnech napíšeme v Kardašově Řečici osmnáctou kapitolu společného setkávání přátel Slavie při sportu, výletu či zábavě. Celostátní setkání slávistů (či odboček, jak zněl původní název) je nádherným úkazem chuti se vzájemně setkat a užít si nadšení pro červenobílé barvy. Samozřejmě pořešit věci interní slávistické ve velkém kruhu, též si zasportovat.
Když s první pozvánkou k takové akci přišli přátelé Dlouhý a Procházka z Bělé pod Bezdězem, asi nikdo netušil, že se od 23. června 2001 začíná psát nový rozměr Odboru přátel Slavie.
Již toto první Setkání bylo úspěšné.
Prvozákladem bylo opravdu setkání, sraz, beseda. Mezi slávisty z osmnácti odboček, s vedením Odboru přátel, s internacionály ing Andrejkovičem a J. Hildebrantem. Vrcholící večerní taneční zábavou. Hrál se samozřejmě fotbalový turnaj, třináct týmů, prvním vítězem byl tým Rožďalovic. Zájemci viděli ukázku sklářského umění či výrobnu kotlů Atmos. Deštivé počasí den znepříjemnilo, některé neodradilo ani od výletu na Bezděz.
K akci byla sekretářem Zdeňkem Ročněm pořízena standarda Celostátního setkání. Symbolicky ji od té doby dostává do držení vždy nový pořadatel.
Na první Setkání vždy s úsměvem vzpomíná přítel Dlouhý i třeba přítel Drašnar. Vědí, kolik to stálo úsilí. Odvahy. Tříbení myšlenek a nápadů. A vidí, že to stálo za to. Bělá se tím stala nesmrtelnou. Dobrá věc se podařila. Slávisté vzali ten nápad a akci za své!
„To první se od pozdějších lišilo především rozsahem. Bylo takové skromnější, útulné. Nepřipadalo mi tolik lidí. Byla dlouhá beseda v sokolovně s internacionály – bývalými starými hráči – jména si již nepamatuji (to později už moc nebylo) i v průběhu zápasů minikopané. Byla zima a pršelo (to později už také moc nebylo). Z Příbrami nás tam bylo 5. Na večerní zábavě nás velmi pobavilo, že mladší ročníky tancovali často kluci s klukama a holky s holkama. Druhý den byl výlet na Bezděz. Déšť vystřídal prudký vítr, který na tom kopci byl snad ještě přísnější. Další Setkání už byla taková „komerčnější“, svým rozsahem a tím i organizací. Začalo jezdit mraky lidí, takže fůra starostí a stresu. Začala převládat důležitost fotbalového turnaje v minikopané, který v Bělé (možná protože jsme neměli vlastní mužstvo) nebyl tak podstatný. Prošli jsme se po městě, ochutnali místní dobroty a vše bylo „na pohodu“. Z dalších Setkání se mi nejprve vybaví fotbalové hřiště. Z Bělé ani ne, tam byly zajímavější zážitky.“
Martin Stránský, jednatel odbočky Příbram – vzpomíná a trochu i porovnává s odstupem let
Druhé Setkání se konalo 25. května 2002 v Lázních Bělohrad.
Přednosti tohoto městečka vysvětluje sám jeho název. Předákem a nezapomenutelnou osobností silné východočeské odbočky byl Jarda Rolf. Zde seprvně uskutečnil autobusový výjezd k poznání blízkého okolí a jeho památek. Účastnili se zástupci 18 odboček, ve fotbalovém turnaji 14 mužstev, přičemž vítězství uchvátila Lomnice nad Popelkou. Besedovalo se s Pavlem Řehákem, Luďkem Klusáčkem, Fr. Veselým nejml., hráči Slavíkem a Kalivodou. Proběhla prohlídka lázní a večer gradoval diskuzí s výborem FO-OP a internacionály Štádlerem a Hlaváčkem. Poté se rozjela zábava v sále ČSAD. Hvězdami večera byl mimo jiné Honza Maik a hrála se tzv půlnoční penalta.
Nechme opět zavzpomínat Martina Stránského:
„Z Příbrami nás dorazilo 18. Hlavní jsou ale tyto tři vzpomínky :
- strašné vedro při turnaji – asi nejhorší, co jsem kdy zažil. Od organizátorů každé mužstvo dostalo jeden karton vody, ale v areálu, co si pamatuji, byl pouze jeden menší stánek, kde teklo hlavně pivo. Po druhém zápase karton došel. Potom jsme měli pouze dvě možnosti – dojet ze hřiště do Lázní do hospody pro vodu ( v sobotu po poledni byly již všechny prodejny zavřené ) nebo si dát na hřišti pivo. Kdo v tom vedru podlehl lákavé možnosti č.2 a dal si dvě neřku-li tři piva, z týmu „odpadal“. Nohy přestaly fungovat :D. Takže se počáteční obava, že nás je na jedno mužstvo moc hráčů ukázala jako lichá. Zavěrečné utkání již nebylo pomalu s kým hrát.
- potkali jsme tam Tondu Panenku – v průběhu turnaje se tam objevil Tonda Panenka. Z našeho mužstva při hře povzbudil především naše nejmladší kluky. Ti potom hráli, až jsme o ně měli strach, aby si něco neudělali. Úplně ztratili pud sebezáchovy :D.
- závěrečná zábava – z počátku si členové kapely asi mysleli, že přijeli zahrát nějakým „iq-voňům“. Sál prázdný a přísálí přecpané. To proto, že jsme všichni s obrovským napětím sledovali v televizi semifinále ME U21 Itálie – Česko. Když Italové v nastavení srovnali na 2:2, všichni to těžce nesli. V prodloužení junioři však dali na 3:2 a postoupili. Pak začal rachot. To snad nebylo ani tancování, to bylo řádění :D:D.
- A to nikdo netušil, že naši vyhrají na penalty i finále tohoto ME. To by jim to tam ten večer spadlo. 😀 „
28. června 2003 se konalo třetí Setkání.
Ujala se ho aktivní odbočka v České Třebové. Počasí bylo slunečné, fotbalového turnaje se účastnilo 13 mužstev, prvně zvítězil spolupořádající Brandýs nad Orlicí. K besedě přijel trenér Miroslav Beránek. Autobusem se opět vyrazilo po okolí, včetně Litomyšle, Nových Hradů, Vysokého Mýta, Brandýsa a Ústí nad Orlicí. Vydařená byla večerní zábava v restauraci Pod Skalkou, kde třebovští prokázali své zkušenosti z jejich tehdy slavných slávistických plesů.
– – – – – – – – –
Chceme-li uzavřít okruh myšlenek slávistického setkávání, pak je asi ta pravá chvíle. Ze Setkání odboček se stává Setkání slávistů, které je otevřené všem. Naplňuje myšlenku společenského, sportovního i poznávacího vyžití. Že je důležité, ba zásadní, se setkávat, spolu žít a užívat Slavii i náš fanouškovský rozměr, to ukázal už rok 1991. Tam se vraťme a do Brandýsa nad Orlicí. V sobotu 12. října při „celostátním pracovním setkání odboček“ – jak je tehdy do kroniky vizionářsky pojmenoval Josef Vondrka, se sešli zástupci osmi odboček a vedení FO-OP, funkcionáři fotbalové Slavie, aby jednali o Slavii, fotbalovém oddíle, o pozici a úkolech Odboru přátel. V té době strnulá organizace OP se opět rozhýbala.
Je to tak. Někdy je potřeba impulz tzv. zdola. Z Brandýsa nad Orlicí, z Bělé pod Bezdězem. V dnešní době elekronických médií a neuvěřitelných možností rychlokomunikace a různých fór, kde každý může sdělit svůj názor, by člověk nevěřil. Důležitost setkání a Setkání zůstává. Tváří v tvář se setkat, poznat, podiskutovat. Zahrát fotbal a poznat třeba nový kraj, nebo si připomenout kdysi poznané. Děkujme všem naším „předchůdcům“, že existuje fenomén Celostátního setkání. Že měli odvahu to zkusit poprvé, podruhé. Celkově již sedmnáctkrát. Mnozí z nich jsou zde stále aktivní a mezi námi. Potkáváme je! Setkáme se s nimi v Kardašově Řečici.
– MUDr. Michael Janáček, předseda FO-OP –