PETAR MUSA JE TŘETÍ „ZAGREPČANIN“ V DRESU SLAVIE ZA POSLEDNÍ ČTVRTSTOLETÍ!
Hráči i fanoušci mají kvůli koronaviru nucenou přestávku, a tak se vracejí vzpomínky, probírají se rodinné archivy, třídí fotografie a další dokumenty. Fanoušci hlavně ty fotbalové. A z těch čerstvých vzpomínek jistě hned tak nevymizí dojmy z posledního (na drahnou dobu) ligového zápasu – derby pražských S. Dlouho se zdálo, že tento zápas hraný v den, kdy se opět s větší razancí slavil MDŽ, bude patřit mezi ty nejsmutnější zážitky pro pravověrného slávistu. Snad dvěstěprocentní šance Slavie zůstaly neproměněny, naopak Sparta se dokázala rychle orientovat, a to ještě musel další situaci řešit obdivovaný i proklínaný VAR. Devadesátá minuta už dávno minula a na ukazateli stále strašilo skóre 0:1 a běželo ještě nastavení kvůli řadě přerušení. Někdy platí, že remíza může mít i cenu vítězství, pokud se bod vydoluje z naprosté beznaděje. Určitě tomu tak bylo i při březnovém derby, kdy jsme z Edenu nakonec odcházeli s úsměvem na tváři. Brankou v poslední minutě toho dlouhého, ale oprávněného nastavení rozzářil naše srdce i obličeje hráč s číslem 33, Chorvat Petar Musa!
ZPRÁVA NEVESELÁ
Záblesk štěstí a radosti ale rychle vyprchal nejen kvůli pokračující koronavirové pandemii. Střelec vyrovnávací branky ve zmíněném derby, ale snad i každý slávista, byl zaskočen zprávou z neděle 22. 3. 2020. V časných ranních hodinách postihla chorvatskou metropoli Záhřeb vlna seismických otřesů, z nichž nejsilnější dosáhl hodnoty 5,5 stupně Richterovy škály. Poškozena je řada domů, otřesy se projevily škodami i na hlavní katedrále na vrchu Kaptol. Město má velký počet zraněných, prohledávají se trosky. Řadu ohrožených záhřebských památek popisujeme v následujícím článku, kdy jsme netušili, co vše přijde….
Slávisté v tuto chvíli jistě soucítí s našimi slovanskými přáteli a upřímně si přejí, aby škody na majetku i na zdraví „Zagrepčanů“ byly co nejmenší a město na Sávě se opět zaskvělo v plné kráse.
NEJEN HISTORICKÁ ODBOČKA
Ale zpět k tématu. Jistě nikdo nezapře, že mezi Čechy a Slováky na straně jedné a jihoslovanskými národy na straně druhé vždy panovalo nějaké zvláštní přátelství a porozumění. „Rozjeli“ to už národní buditelé zejména v 19. století, kdy většina Čechů, Slováků, Slovinců, Chorvatů a řada Srbů byla už po staletí součástí habsburské monarchie a všeslovanské myšlenky nacházely u všech těchto národů živnou půdu! A platilo to i ve sportu, kde významnou roli hrála Slavia a slávisté. Bratrský Hajduk Split byl založen v roce 1911 v pražské restauraci U Fleků za výrazné pomoci slávistů (i v současnosti se slávisté, kteří se na dalmátském pobřeží pochlubili nějakým symbolem naší Slavie, často setkávali s až nezvyklými projevy přátelství). Studenti Zorko a Milovac zase přivezli do srbské Vojvodiny a její metropole Nového Sadu dresy Slavie a místní „prvoligaš“ Vojvodina ctí tyto dresy s malou modifikací od roku 1914 dodnes! Mnohé z nás láká především Jadran a málokdo si tak nenechá vymluvit, že to je to nejkrásnější moře na světě! A mnozí neminou ani četné přírodní památky – Plitvická jezera, Julské Alpy s Bledem a Bohinjí či vodopády řeky Krky, jakož i historická města, jakými jsou třeba Dubrovník, Pula, Lublaň, Zadar, Split či zmíněný Novi Sad nebo uličky kolem bělehradského Kalemegdanu. Pozoruhodností je i slavonské město Daruvar, centrum oblasti obývané Čechy, kteří si stále udržují svoje tradice i jazyk! A samozřejmě i metropole Chorvatska Záhřeb (Zagreb) a jeho pohostinní lidé, domácím jazykem nazývaní Zagrepčani (připomeňme, že nástupnické jazyky někdejší společné srbochorvatštiny zachovávají tzv. spodobu, „piš, jak slyšíš“, takže se setkáváme s výrazy Zagreb, ale Zagrepčanin). Jistě mnozí z nás měli možnost poznat kouzlo tohoto města kolem náměstí Bána Jelačiće s jeho jezdeckou sochou, budovu Národního divadla, záhřebskou katedrálu i kostel sv. Marka s dvěma erby na střeše – záhřebským a kombinovaným znakem Chorvatska, Slavonie a Dalmácie či „záhřebský Petřín“, 1033 m vysoký vrch Sljeme!
ZMĚNY NÁZVŮ KLUBŮ V BÝVALÉ JUGOSLÁVII PO ROCE 1945
Po skončení 2. světové války došlo v Evropě k mnoha změnám, sport nevyjímaje. A docházelo i k přejmenovávání klubů. U slovanských zemí to celkem nebyl problém – pouze se často přejímaly sovětské vzory, např. Spartak, Dynamo. Vznikly tak např. i Rudé hvězdy, Červené hviezdy či Crvene Zvezdy. Některé názvy se vžily a i poté, co došlo k uvolnění a možnosti návratu původních jmen (zde lze připomenout i historii návratu jména naší Slavie), mnozí fanoušci si zvykli na nová jména (oblibu si získalo zejména Dynamo/Dinamo) a často si i vynutili po změně návrat k „poválečnému“ jménu. U nás to platilo třeba u Dynama České Budějovice nebo Dynama Pardubice. Na Balkáně jsou dalšími příklady třeba názvy Partizan nebo Crvena zvezda…
V bývalé Jugoslávii byla situace v jednom směru totiž složitá i zároveň jednoduchá. J. B. Tito nařídil odstranit a nahradit všechny názvy klubů s výjimkou Hajduku (hajduci byli bojovníci proti osmanské rozpínavosti a členové Hajduku Split hromadně přecházeli k partyzánům, kteří osvobodili podstatnou část Jugoslávie od nacismu, a klub si směl ponechat historický název od založení v roce 1911). Pokus prezidenta Tuđmana přejmenovat záhřebské Dinamo na Croatii se setkal s nezdarem a původní název, jak uvádíme níže, se zachovává ve zkratce GNK.
ZÁHŘEB A OKOLÍ – SRDCE CHORVATSKÉHO FOTBALU
Ale již dost vlastivědy, přejděme k fotbalu. Podobně, jako v řadě dalších zemí, je hlavním centrem kopané metropole země. Po osamostatnění Chorvatska tak můžeme sledovat poměrně krátkou historii chorvatského fotbalu, kde historie zaznamenala zatím jen čtyři mistry – přímořské Rijeku a Hajduk Split a dva záhřebské kluby – Dinamo a NK (se zkratkou NK se setkáváme často, znamená nogometni klub – Chorvati se drží vlastních názvů kolektivních sportů – nogomet, rukomet, odbojka, košarka, možná i proto, že se z nich mohou tvořit i odvozeniny – nogometni, odbojkaš apod. Srbové se naopak po rozdělení někde „poevropštili“ a hraje se tam fudbal).
Nepřekonatelnou jedničkou chorvatského fotbalu je mnohonásobný mistr GNK Dinamo Zagreb (Građanski nogometni klub – měšťanský, občanský fotbalový klub, čímž navazuje Dinamo na předválečný název Građanski), který získal 9 jugoslávských titulů a již 21 chorvatských; jednoznačný je i letošní náskok 18 bodů při nuceném „koronavirovém“ přerušení, před triem Rijeka, Lokomotiva Zagreb a Hajduk, které se seřadilo s jednobodovými odstupy na 2. až 4. místě. Domovem Dinama je stadion Maksimir, který slouží i národnímu mužstvu. Náš Franta Veselý na něm odehrál svůj nejslavnější zápas při ME 1976 proti Nizozemsku (3:1). Stabilním účastníkem dnes 10členné I. ligy je i klub Inter Zaprešić ze západního předměstí Záhřebu. Zcela jiný osud má někdejší mistr NK Zagreb, který se propadl až do IV. ligy a hovoří se o korupci a neschopnosti funkcionářů. Podobně dopadl i předměstský, též exligový, NK Lučko, který se potácí ve III. lize. Ve druhé lize pak bojují Dubrava Zagreb a předměstské Sesvete, jakož i Hrvatski Dragovoljac (dobrovolník), který získal svoje jméno za podporu obránců Chorvatska při nesmyslné jugoslávské válce v první polovině 90. let minulého století.
ZAHRANIČNÍ HRÁČI V ČESKÝCH KLUBECH
Do roku 1989 se u nás jednalo o záležitost prakticky nepředstavitelnou. S revolucí nastal zlom, i když počátky byly poměrně nesmělé a první větší vlaštovky „přilétly“ za pana Korbela do Slavie – Rus Vladimír Tatarčuk a právě z Balkánu Srb Dragiša Binić, který předtím s CZ Beograd vyhrál PMEZ! K rozvoji dochází až tak v polovině posledního desetiletí 20. století. Wikipedie uvádí přehled zahraničních hráčů, kteří se kdy objevili v české lize a je to jistě přehled zajímavý (byť je i trochu smutné, že rozsáhlý odstavec je věnován Slovákům jako zahraničním hráčům).
SLAĐAN AŠANIN – PRVNÍ „ZAGREPČANIN“ V DRESU SLAVIE
Můžeme říci, že až rok 1996 byl v příchodu zahraničních hráčů do české ligy zlomový. Mezi posilami Slavie, která ten rok získala po 49 letech titul, se objevil vysoký usměvavý stoper (*13. 8. 1971, Záhřeb), jenž přišel z do té doby neznámého chorvatského prvoligového klubu Inker Zaprešić z předměstí Záhřebu (ten později změnil jedno písmeno v názvu na Inter), Slađan Ašanin. Brzy si získal uznání odborníků i úctu slávistů. Byla velká škoda, že po dvou letech odešel do Německa, kde hrál za Borussii Mönchengladbach a později za druholigový LR Ahlen (ten se mimochodem po odchodu sponzorů v roce 2006 propadl až do lokálních soutěží).
Slađan se vrátil do Chorvatska, věnuje se trenérské a manažerské práci v Samoboru na okraji Záhřebu. Stále rád vzpomíná na působení ve Slavii, kde sehrál 51 zápasů a vstřelil 5 branek. Byl i hostem při oslavách 120 let Slavie a překvapil výbornou češtinou. Velmi často lituje, že nepřijal nabídku českého občanství… V době těch nesmyslných válek měl dveře do chorvatské reprezentace zavřeny – tatínek pocházel z Černé Hory a na sítích měl přezdívku Srbin. Slađan říkal, že je škoda, že chorvatští fotbalisté nezanechávali v českých klubech výraznější stopu, snad tak Pamić ve Spartě nebo Božić v Dukle.
RONALD ŠIKLIĆ, ANTE ARAČIĆ, MARKO ALVIR A SLAVIA
Do modelu našeho přehledu plně zapadá pouze ten první ze zmíněné trojice. Levý obránce, rodák ze Záhřebu Ronald Šiklić (*2. 11. 1980), který však za Slavii sehrál od r. 2008 pouze 5 zápasů. Přišel z klubu Slaven Belupo Koprivnica (ano, to je to město poblíž maďarských hranic, proslulé mj. výrobou gastronomických přísad firmy Podravka). Prvoligovou kariéru však zahájil v přímořském Šibeniku a řadu let pak působil i v Polsku. Zřejmě se znelíbil trenéru Jarolímovi, a tak se po roce přesunul na hostování do Českých Budějovic, pak do Hlučína a kariéru zakončil v NK Lučko.
Vysoký (189 cm) stoper Ante Aračić (*28. 9. 1981) jako jediný nepocházel ze Záhřebu, narodil se v tzv. dalmátském Záhoří ve městě Imotski (nedaleko Makarské), kde také absolvoval první fotbalové krůčky, v nichž pak pokračoval v Hajduku. Profesionální kariéru zahájil v Dinamu Zagreb, následně vystřídal několik klubů a do Slavie přišel v roce 2006 z klubu Zmaj (tj. „drak“) Makarska. Osudným se mu stal letní zápas 2. předkola LM v Žilině (0:0), kde byl vyloučen a trenér Jarolím jej bez milosti vyhnal z kádru. V kariéře pak pokračoval v Bruselu, Hajduku a několika dalších chorvatských klubech.
Trochu zvláštní případ představuje Marko Alvir (*19. 4. 1994, Záhřeb). V roce 2017 přestoupil do Slavie, ale nesehrál za náš ligový klub jediný mistrovský zápas! Na vině bylo i zranění, ale je fakt, že se nesplnily předpoklady do něj vkládané. Začínal v mládeži Dinama Zagreb, bohaté zkušenosti získal v letech 2013-14 v Atléticu Madrid, aby pak přestoupil do NK Domžale (severovýchodně od Lublaně), klubu z druhé poloviny slovinské ligové tabulky. Brzy po přestupu do Prahy se tam na hostování vrací, u nás pak hostoval v Příbrami. Za Slavii odehrál pouze pár zápasů za juniorku a k 1. 1. 2020 přestoupil do Viktorie Plzeň!
PETAR MUSA, NAKROČENO KE HVĚZDÁM?
Není pochyb, že tento „Zagrepčanin“ se zapsal do povědomí většiny fotbalových fanoušků až vyrovnávacím gólem v posledních vteřinách březnového derby se Spartou. Přitom tento talentovaný fotbalista již něco odehrál i v českých fotbalových soutěžích. Začněme tedy po pořádku. Petar Musa (*4. 3. 1998, Záhřeb) začínal s fotbalem v přípravce klubu Hrvatski Dragovoljac, který sídlí ve čtvrti Novi Zagreb, kde působil do svých 9 let. Poté přestoupil do NK Zagreb, kde se pro něj stal mezním měsícem červenec 2017. To k 1. 7. odchází do Interu Zaprešić, ale již za 11 dní přestupuje do Slavie Praha a odsud je 25. 7. poslán na hostování do Viktorie Žižkov. Štaci v druholigovém klubu mění v lednu 2019 za prvoligové hostování pod Ještědem. V Liberci měl zůstat do června 2020. Ale v lednu 2020 si jej stáhla Slavia předčasně zpět, k čemuž jistě přispěl i odchod tří významných opor. Ve Viktorce sehrál 37 utkání a vstřelil 12 gólů, z Liberce si pak přivezl bilanci 32/8.
Za Slavii odehrál všechna čtyři jarní utkání až do „koronavirové“ přestávky. Premiérový gól za Slavii vstřelil za stavu 0:0 v druhém jarním kole proti Opavě.
Přejeme Petarovi pevné zdraví i dostatek střelného prachu do jeho kopaček v zápasech červenobílých, jakož i další úspěchy v týmu chorvatské U21, kde zatím odehrál dva zápasy.
Dobi