JOSEF KADRABA BLAHOPŘEJE K VÝHŘE V DERBY ANEB POZDRAV Z VÍDNĚ   

Stříbrný medailista z nezapomenutelného MS 1962 oslavil na svátek Michalů, tedy 29. září, svoje 82. narozeniny. Tentokrát ne při tradičním pobytu s přáteli u přátel v Turecku, ale v rámci pooperační rehabilitace. Ale přesto, jak je jeho zvykem, poslal své pozdravy i známým slávistům, které mohl letos obohatit o blahopřání k výhře v derby:  „O2 bohužel nemám, a tak jsem mohl zápas sledovat jen prostřednictvím rozhlasových vln. Jsem rád, že se podařilo Slavii vyhrát, protože takhle se mi ta tabulka líbí, tak to bylo za mého působení, kdy nahoře byly opět oba nejslavnější kluby! A vzpomínám i na pana Maika, ten by si býval zasloužil tenhle výsledek zažít, že?

ScankADRABAJosef Kadraba, vynikající hlavičkář – dodnes má řada z nás v paměti jeho branky po centrech Franty Veselého, kdy se vymrštil podobně jako další nezapomenutelný slávista Jura Raška při stylových skocích na lyžích a brankář soupeře neměl šanci! Fotbalový džentlmen, jací se dnes už asi nerodí. Inteligentní člověk, který nejen na hřišti, ale i ve své profesi byl špičkou, proto také dostal pozvání na pracovní pobyt ve Vídni.

Rodák z Řevničova na Rakovnicku si zahrál ligu v několik klubech – ve Slavoji Liberec, na vojně v klubu Tankista Praha (u jeho někdejšího hřiště vyrostlo nové sídlo FAČR), branky střílel po dva roky za Spartu, ale největší část kariéry strávil na Kladně, odkud byl právem nominován i do reprezentace. V chilském semifinále proti Jugoslávii otevřel těsně po půli skóre, aby jej pak dvěma góly po jihoslovanském vyrovnání následoval Scherer! Na Kladně se poté už pomalu chystal končit a věnovat se civilní profesi, když jej při památné obrodě Slavie koncem roku 1964 navštívila delegace Odboru přátel v čele s Martinem Růžkem, která vycítila, že se pro posílení mužstva zase tolik ze strany vedení slávistické kopané neděje.  Jednali tedy sami a Pepíka přemluvili, aby to ještě ve Slavii zkusil… A nezklamal!  Dodnes pamětníci vzpomínají na hvězdný útok Veselý – Kadraba – Šindelář – Píša – Uldrych a zvláště na nezapomenutelné derby (2:2) na podzim 1965 na Strahově, které sledovalo neuvěřitelných 50 tisíc diváků, kteří se mohli radovat z renesance nejslavnějších a nejúspěšnějších československých klubů. Tehdy nepanovala žádná nenávist (takové to hecováníčko nechybělo, ale nikdy nepřekročilo mez slušnosti – i proto Josef Kadraba stejně rád vzpomíná na působení ve Spartě v letech 1955-57, která jej zve na setkání bývalých hráčů a kamarádů, což mu tu a tam někteří slávisté mají snad trošinku za zlé…). Ale pravé oživení zažil Josef Kadraba ve Slavii a náš klub má právem hluboko v srdci. Proto byl moc potěšen pozváním na slavnostní večer ke 120. výročí založení Slavie v Národním divadle v Praze. Na oslavách nemohl chybět!

Život Josefa Kadraby je tak trochu i kouskem historie naší vlasti. Vynikající fotbalista se stal i odborníkem ve svém technickém oboru. Tak se stalo, že byl pozván v roce 1967 k pětiletému pracovnímu pobytu do rakouské Vídně. Když mu v roce 1972 končilo povolení, politická situace byla jiná, než když odcházel. Přišel 21. srpen, normalizace, po silnicích harašily sovětské tanky a transportéry. A tak se rozhodl zůstat a stal se Vídeňákem. Reakce posrpnového režimu byla tehdy „adekvátní“. Měl být vymazán nejen ze vzpomínek, ale při vzniku Klubu ligových kanonýrů se „jaksi vytratil ze seznamu“, ač vstřelil 117 ligových gólů! 100. a 101. branku vsítil při čtyřgólové výhře Slavie v Hradci Králové a právem si posteskl, že se ani Slavia o tom nikdy nezmínila… Byl to tehdejší strach z mocných nebo dnešní nevědomost? Snad touto informací smutnou záležitost aspoň trochu napravujeme. Ale k nápravě postupně docházelo již v „perestrojkovém“ závěru 80. let. Málokdo si dovede představit to nadšení přeplněného sálu při nezapomenutelném Slávistickém karnevalu ve „Fučíkárně“ (nyní tedy na Výstavišti), když Josef Kadraba přišel v roce 1987 slávisty pozdravit. A i na řádné zařazení do Klubu ligových kanonýrů nakonec došlo. Sice až v roce 1989 a s vyšším pořadovým číslem. Ale každá náprava je aspoň malou náplastí na to, co různí Himlové, Chvalní a další normalizátoři i ve fotbale napáchali, kdy emigrant podle nich musel zmizet z povrchu zemského!

Nezbývá nám než do města na Dunaji, jistě jménem všech slávistů, popřát Josefu Kadrabovi vše nejlepší dodatečně k jeho 82. narozeninám, jakož i zdárné zotavení po operaci a ještě hodně zážitků i krásných vzpomínek na spoluhráče, kamarády, na každého, kdo si jej právem vážil!

                                                                                                                                                                                                      Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..