Miloši, o Tobě toho moc nevím, přišel jsem do Slavie později. Kdybys mi mohl tedy říci o svých začátcích ve Slavii.
Na Slavii jsem přišel jako osmnáctiletý kluk, byla zde ještě stará Slavia. Skříňku tam měl ještě Pepi Bican, také tam byla taková chodbička, velká kabina a my jsme v té chodbičce byli jako mladí kluci. To by byla jen taková epizoda.
Hlavně jak jsem pak přišel do Slavie: narukoval jsem do Tankisty, z Tankisty jsem šel zakládat Duklu Tábor, to bylo v roce 1951 nebo 52, a pak po vojně jsem šel hrát za České Budějovice. Z Budějovic jsem přešel do Slavie právě v době, kdy končil Pepi Bican aktivně (on pak ještě trénoval i hrál), to bylo asi v roce 1955. Toho nebylo možné de facto nahradit, protože to byl jeden z vůbec nejlepších fotbalistů, kterého jsem znal a který skutečně převyšuje, a i v dnešní době by převyšoval, mnoho hráčů, kteří hrají v lize. I pod ním jsem dlouho, asi rok nebo dva trénoval, už nevím přesně, jak dlouho to bylo. Pak jsem hrál i za „béčko“ a končil jsem ve Slavii asi v roce 1959. To jsem odešel na 15 let do Králova Dvora, kde jsem z počátku trénoval i hrál a pak v roce 1974 přijel za mnou Martin Růžek a legendární sekretář Odboru přátel Frantík Šulc. Řekli mi, že ligový dorost je na konci tabulky a že by bylo dobré, kdybych ho mohl od jara převzít. Takže jsem přišel na jaře roku 1974, kdy ligový dorost byl poslední, a my jsme za jarní sezonu tu poloviční soutěž vyhráli a dostali jsme se na sedmé místo. To byl tedy takový můj začátek u mládežnické kopané a pak jsem asi 20 let trénoval mládež a juniorku. Z té mládeže vzešlo mnoho ligových fotbalistů, například Jaromír Blažek, který teď chytá za Spartu a v 16 letech byl obrovský talent, tehdy jsem myslel, že určitě bude chytat za národní mužstvo. A těch kluků bylo ještě víc, kteří prošli mýma rukama a kterým jsem pomáhal zasvětit do fotbalu, ať to byl Pavel Kuka, František Veselý mladší, Jiří Jeslínek, Radek Bejbl, Tomáš Hunal, Pavel Řehák, který tu dnes dělá asistenta, Jiří Štajner, který dnes hraje v Liberci, zkrátka bylo těch kluků hodně. Mimo jiné také Jarda Jindráček, který ještě nedávno trénoval nebo trénuje Bohemku, Janoušek, Bartákové…., těch fotbalistů bylo velké množství a dnes když je potkám, tak už je ani nepoznám, ale oni mě poznají, takže se vždy musím zeptat, jak se kdo jmenuje, protože těch 20 let se na nich podepsalo více než na mě.
A přišla devadesátá léta a Ty jsi začal v jiných funkcích.
Já jsem v devadesátém roce byl zvolen do výboru, to bylo tenkrát ještě za éry Jirky Epsteina, a to jsem byl zvolen zároveň s Františkem Ringo Čechem. A po Jirkovi Epsteinovi byl za Borise Korbela předsedou zvolen Ota Hemele a Otovi Hemelemu jsem dělal místopředsedu. Pokud se týká éry s Borisem Korbelem, tak tenkrát jsme měli obrovské finanční problémy, situace nebyla dobrá a Boris Korbel přivedl ještě Václava Ježka, a tak to víceméně zachránil. Je pravdou, že po odchodu Borise to byla nejhorší doba, kterou jsem ve Slavii zažil, protože finanční situace tenkrát ve Slavii byla velmi těžká. Nebyla možnost nikoho sehnat. V té době už i tady nároky hráčů byly poměrně velké, protože Boris smlouvy koncipoval poměrně velkoryse a my jsme museli vše zajišťovat a jak říkám, byla to skutečně jedna z nejhorších dob, které jsem ve Slavii v té době prožil. Pak jsem jeden čas dělal i sekretáře a v roce 1995 jsem ve Slavii končil, byl už jsem penzista a taková ta moje anabáze ve Slavii víceméně skončila.
Ještě se vrátím k těm 50. létům. Tenkrát Vám zakázali nosit červenobílé dresy a vůbec jmenovat se Slavia.
Na to si pamatuji velice dobře. To jsme měli takové modré dresy a uprostřed byl pruh s nápisem Dynamo. Ten pruh byl z jiné látky a úplně to stahovalo a ty dresy byly strašné, nedaly se nosit jak po stránce estetické tak po stránce vlastního provedení. Karel Sehnoutka, který byl správcem inventáře, nějaké slávistické dresy tajně schoval a k překvapení všech je vyndal až za nějaký čas.
V brance tenkrát chytával Břeťa Dolejší, který právě v této době zemřel.
Na něj mám velice dobrou vzpomínku. Ten, když přišel poprvé na trénink, tak trénoval Karel Finek a Karel Finek tady byl v civilu. Břeťa přišel jako obvykle pozdě na trénink a Karel Finek ho potrestal, že musí udělat tři kolečka. Břeťa mu na to řekl: „Já ani nevím, kdo vy jste!“, takže Břéťa byl takový svéráz. Byl to ale jeden z nejlepších gólmanů, který zde vůbec kdy byl. A shodou okolností dnes, v den našeho rozhovoru, zemřel, byl o dva roky starší než já, 28. ročník.
Ještě bych se Tě zeptal, jaký byl důvod Tvého rozchodu s Odborem přátel. Býval jsi přece členem! Ale vlastně v té době, to již bylo po sloučení OP s fotbalovým oddílem a v té době existovalo jediné jméno – fotbalový oddíl, přívlastek OP se opětně přidal až později.
To byla tenkrát taková poměrně nedobrá doba. Byla to nová éra a já jsem se zde necítil dobře.
Za rozhovor poděkoval: Jan Čapek
Dodejme jen, že př.Krucký svoje členství v OP obnovil, a tak mu můžeme i my, jménem všech našich členů ke vzácnému jubileu popřát pevné zdraví a poděkovat za vše, co pro Slavii učinil!
Na přiložených fotografiích Vám představujeme př.Kruckého jako hráče, dále jako člena mužstva před zápasem v Uherském Hradišti v roce 1956 (zleva Krucký, Miloš Urban, Fišer, Hubálek, Šmejkal, Trubač, Kocourek a Hampejs,v pokleku pak Ipser, Jonák, Muzikář a Štádler) a konečně již jako funkcionáře zápase Poháru UEFA v irském Corku v roce 1994 spolu s J.Horáčkem, O.Hemelem a Františkem Veselým.
[nggallery id=93]