STALO SE PRÁVĚ PŘED 80 ROKY

První novoroční oběd prezidenta Beneše: pozval svůj klub

Doktor Edvard Beneš byl 18. prosince 1935 zvolen prezidentem Československé republiky. O Štědrém dni přednesl vpodvečer tradiční prezidentský projev. Dobře informovaní novináři dodali notičku, že na svůj první novoroční oběd v roli prezidenta pozval „na Hrad“ zástupce svého mateřského sportovního klubu, totiž Slavie Praha.

Oběd se na Nový rok 1936 uskutečnil a protáhl se do večera. Celé odpoledne přicházeli další prezidentovi přátelé. Podle kapitána fotbalistů Františka Pláničky byl „mezi svými“ v dobrém rozmaru. Po obědě začal na vážnější notu. Jeho promluvu přinesla ČTK a jí citovaly některé listy. Nechyběla definice, co to je být ve formě. Prezident soudil, že „forma jest souhrnem pěti vlastností: síly, odolnosti, odvahy, vytrvalosti a důvěry v sebe samého“. Došlo i na veselé vzpomínání na „doživotní“ kamarády z C-garnitury našich barev. Totiž Amerlinga (brankáře), Zuklína (obránce anglického stylu) a Blažka (hrál levou spojku vedle Beneše a byl nejlepším střelcem, přečasto z Benešových přihrávek). A nešlo jen o historky z trávníku.

Karel Amerling vyrazil o poledni 1. září 1915 s kamarádem Benešem od Aše k bavorské hranici. Měl uniformu. Byl důstojníkem v rakouské armádě. Jeho přítel se nervozitou potil. Učitel Karlo-Ferdinandovy univerzity Beneš se chystal ilegálně překročit státní hranici a pracovat v exilu. Samotného by ho policisté dopadli, ale pokud kráčel s „uniformou“ po boku? To byla jiná! Amerling místního policistu přivedl do družného rozhovoru a vydali se s ním i na pivo. Kamarád po chvilce zmizel. Směrem k železniční zastávce v Schönwaldu. Odjel do Hofu a pokračoval do Mnichova. To místo tehdejšího ilegálního přechodu hranice vstoupilo do dějin. Místní k tomu pomníčku poblíž hraničního kamene už zase dojatě přicházejí.

 Radost se v tu chvíli mísila se smutkem. Když se Amerling vrátil spokojeně na posádku, našel v poště úmrtní oznámení desátníka Karla Pikny. Středního útočníka jejich mužstva. Pikna by se v dalších letech určitě prosadil. Výbor Slavie mu vyslovil v roce 1909 uznání za úspěšné zrealizování zájezdu „průkopníků“ do Lvova a Mukačeva. Jediné foto, důkazní (zobrazuje smíšené mužstvo slávistů a domácích nadšenců v dresech Slavie v Mukačevu na louce poblíž pevnosti Palanok, kterou tu Češi zbudovali už za vlády Jagellovců), věnoval slavný „Borek“ Malý staroslávistům pro případné další použití. Mimochodem, je docela zachovalé.

BENES

Ale zpátky k prezidentovi. Co sdělil o samém svém působení v našem klubu? „Mám milé vzpomínky na své mládí, kdy jsem byl sportovně činným ve Slavii. Hovělo to patrně mé povaze. Výchovná hodnota sportu tkví, po mém soudu v tom, že člověk musí začít s vážným úmyslem a nefalšovaným úsilím. Klub vedl své borce k pevné vůli, houževnatosti, sebeovládání a utvářel lidi pevných nervů. Jen takoví totiž mohou obstát v mezinárodní konkurenci.“

Místo tečky. Edvard Beneš měl ve Slavii „slabost“ na levá křídla, kde sám jako hráč působil. Proto setrvával v debatách nejvíc s „Toníkem“ Pučem a „Rudlou“ Vytlačilem.

podle archivů připravil Vladimír Zápotocký

Foto převzato z týdeníku „Rekord“ (list Československé associace footballové a Českého svazu footballového), jsou na něm odleva kapitán atletické Slavie, světový rekordman ve vrhu koulí František Douda, doktor Procházka, předseda celé Slavie 1928 – 1948 inženýr Antonín Jauris, prezident Edvard Beneš, hradní protokolář a předseda regulační komise hlavního města Prahy, jinak též člen Slavie doktor Mölzer, inženýr Mrkva, v té době šéf mezinárodního odboru klubu doktor Bléha a kapitán fotbalové Slavie František Plánička.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..