Symbolicky řečeno – ještě neoschly slzy ze smutných chvil při lednovém pohřbu Jana Maika, jemuž se přišli poklonit zástupci 11 odboček OP, a už před koncem roku přišla další smutná zpráva z Libiše. Ve věku 75 let zemřel Josef Verbíř. Možná, že jeho jméno někomu tolik neřekne, ale snad dalších pár řádků osvětlí, jaký člověk a věrný slávista po dlouhém utrpení způsobeném vážnou mozkovou příhodou naše řady opustil… Vždy, když kdokoliv navštívil legendární Maikoland, musel ocenit i práci zlatých rukou př. Verbíře, jimiž se na rozkvětu tohoto slávistického skanzenu podílel! On byl vůbec člověk nadmíru čilý a činorodý. Žil v nedalekém Obříství, které se nachází v nesmírně úrodném koutě poblíž soutoku Vltavy s Labem a na každé slávistické setkání přicházel s pořádnou výslužkou pro účastníky, aby se pochlubil svými výpěstky, ať už se jednalo o vynikající brambory či jinou zeleninu! Vždy přidal i pár veselých historek i vzpomínek. Přestože brzy ovdověl, dokázal vychovat všechny tři své syny, kteří podle možností přijížděli také na tradiční letní setkání do Maikolandu.
Samozřejmě nejvíc pyšný býval na syna Pavla, kde odborníci brzy poznali jeho velký fotbalový talent. Věřil, že se projeví i v milované Slavii, ale tehdejší bafuňáři jej i s tátou odmítli, snad pro poměrně malou Pavlovu postavu. Zakotvil tak na část dorosteneckého věku na Spartě, aby jej ještě na Letné objevily severočeské Teplice, kde prožil celou svou dlouhou a bohatou fotbalovou kariéru. Od renesance, kdy se „Tepličky“ vrátily z hlubin třetí ligy až do evropských soutěží! Přítel Verbíř měl přirozeně tak trošku rozpolcené srdce – Pavlovy Tepličky nebo srdeční Slávinka! Ale až na dva zápasy v sezóně nikdy necítil rozpor a měl radost, že Pavel zakotvil i po skončení dlouhé kariéry jako vedoucí mužstva a do velkého fotbalu přivádí i svého syna.
I když už mu zdravíčko v posledních letech nedovolovalo se účastnit akcí OP v Libiši, máme jej všichni navždy ve vzpomínkách jako věrného slávistu, který nikdy žádnou legraci nezkazil. Budiž mu země lehká!
Dobi