Možná, že si některý ze čtenářů položí otázku – proč se objevuje zrovna toto jméno na našem webu? A co má vlastně se Slavií společného, vždyť jej na žádnému slávistické webu, který prezentuje sportovce Slavie, nenacházíme!
Uděláme však výjimku a všem pamětníkům připomeneme a mladší generaci přiblížíme především památný rok 1968, rok velké naděje Pražského jara a s ním i sportovní úspěchy a (tehdy žel po vpádu „vstupců“ 21.srpna zadupané) naděje na renesanci naší vlasti, obrozovaného Československa.
Jako každý čtyřkou dělitelný rok, byl i rok 1968 rokem olympijským.. Nejen v podobě olympiády letní, ale v té době i té zimní. Tu hostilo francouzské podalpské středisko Grenoble a čeští a slovenští sportovci tam odjížděli skromně, ale s odhodláním v srdcích svých dokázat, že ta (žel jen dočasně) probuzená zemička dvou bratrských slovanských národů se dokáže prezentovat i ve sportu. Památný byl především hokejový zápas se SSSR a naše vítězství po dlouhých letech 5:4 a při tom mnohému utkvěla v paměti radost oblíbeného Slováka Joži Golonky po vítězném gólu, kdy kleče na ledě předváděl nejednu oslavnou kreaci s hokejkou vůči sovětské střídačce s nabubřelým Tarasovem! V posledním zápase však Čechoslováci jen remizovali se Švédskem a bylo z toho „jen“ stříbro za Kanadou.
Olympijského zlata se však Československo přece jen dočkalo. Poprvé v historii ZOH! Díky Jiřímu Raškovi, který k primátu na středním můstku přidal i stříbro na můstku velkém, kdy jej předstihl jen Rus Bělousov. A tehdejším fanouškům nikdo dodnes nevymluví, že jeho „pouhé“ druhé místo ovlivnila tak trochu i rozhodcovská mafie. Jiří Raška byl totiž především stylový skokan a pokud nějaký ten centimetr chyběl při doskoku, nahradil vše čistým stylem! Hodnocení skoků na lyžích totiž sestává z poměrně složité kombinace výpočtů vycházejících z délky skoku a stylu hodnoceného rozhodčími. A právě v případě Rusa Bělousova byli při jeho zlatu sudí až přiliš k nestylovému skoku štědří a našeho borce tak odsunuli až na druhé místo. Ale zlato a stříbro z jedné olympiády? Až fenomenální Martina Sáblíková tuto bilanci předloni ve Vancouveru překonala!
A možná se i nyní čtenář znovu zeptá: A proč se o tom obšírně rozepisujeme na slávistickém webu? Protože Jiří Raška byl nejen vynikající sportovec, výborný a vždy skromný člověk, ale i velký slávista, stále aktivní člen naší nejvýchodnější odbočky v „jeho“ Frenštátě pod Radhoštěm! Měl jsem několikrát možnost při některé z akcí odbočky si s Jurou ve Frenštátě potřást pravicí a symbolicky to za nás za všechny činím jako rozlučku teď, žel ve chvíli smutné, ve chvíli, kdy nám na Jiřího Rašku zbudou jen vzpomínky. Někde v archivu bychom jistě našli i fotografii př.Rašky ve slávistickém dresu z roku 1990, kde se právě ve „Frenu“ pořádal jeden z posledních Memoriálů Vlasty Kopeckého a kde Jiří Raška (alias „Franta“) si i symbolicky zahrál za mužstvo internacionálů Slavie!!
Pročítáme-li některý ze životopisů Jiřího Rašky nebo – jako vždy – nádherné povídání geniálního Oty Pavla „Pohádka o Raškovi“, všemi se prolíná poukázání na jeho poctivost a skromnost. A stejně vyzněl i předloňský předvánoční medailónek na ČT. Kdo si dnes dovede představit, že Jura normálně „zařezával“ ve frenštátském MEZu a čas pro trénink musel vyšetřit po splnění pracovních úkolů. V devíti létech oplakal smrt tatínka na leukémii a jeho život už tehdy nebyl lehký. Ono totiž nebývalo vzácností, že si sportovci museli na akce vybírat i část své dovolené a odměny byly vším, jen ne královským příjmem! Ale Jiří Raška byl rodem i povahou Valach a ti se nikdy v minulosti nedali a nevzdali! A každý nezdar dokázali překousnout, poučit se z něj a bojovat dále!
V onom zmiňovaném televizním medailónku padla i zmínka o ZOH v Innsbrucku 1964, kam byl sice nominován a do Tyrol i odjel. Nakonec to byl on, kdo si po skončení porady o nominaci vytáhl Černého Petra a musel se pakovat a odjet z Innsbrucku domů. Každý druhý by zahořkl, ale valašské srdce zapracovalo jinak. Trénoval, bojoval, nedal se. Na běžné vojně kdesi na Šumavě se tehdy na něj usmálo štěstí a do nově vzniklého skokanského týmu „Remsa-boys“ si jej vytáhl dnes už rovněž legendární trenér Zdeněk Remsa, který vytvořil kolem sebe a kolem Dukly Liberec partu a úspěchy se dostavily! …Co by za to dali dnešní skokani, kdy se často za úspěch považuje i postup do finále z 30.příčky….
Po triumfu v Grenoblu odcestoval i za 4 roky s nadějemi do japonského Sappora, ale tam mu vítr doslova odfoukl štěstí. Vítr dovede být totiž spojencem, ale často i obrovským nepřítelem skokanů (na to například doplatil i jeho více než nadějný vnuk Jan Mazoch v polském Zakopaném, kde pořadatelé nechali pokračovat závody i při podmínkách, které se blížily vrtochům tornáda a Honza vše odnesl hrůzostrašným pádem, z jehož následků se však nakonec zotavil, i když po marných pokusech překonat přirozený strach se dalšího závodění vzdal a věnoval se milované rodině; mezi potomky Jiřího Rašky se však objevují další naděje a určitě to jednou vyjde – geny se nezapřou!). Závody v Sapporu jsme většinou v roce 1972 sledovali jen pomocí rádia a dodnes si mnozí z nás připomínají časně-ranní reportáž nezapomenutelného Gabo Zelenaye ve smyslu „Zatiaľ vedie Fortuna, Poliak Fortuna, Fortuna znamená šťastie. A Poliak ho mal.Vedie s neuveriteľným náskokom. Fúkol mu ten správný vietor. Ale teraz prichádza na mostík Jirži Raška. Odráža sa, perfektne letí, letí, ale čo to? Poryv zrádného vetra – a je to žiaľ len piate miesto!“
Určitě právem byl Valach Jiří Raška vyhlášen Českým lyžařem 20.století.a v roce 2005 byl oceněn i cenou Fair play! Vždyť i na MS1966 byl čtvrtý, na Intersportturné 1967 skončil druhý, stříbro mu patřilo i z MS 1970 v Tatrách, v roce 1971 populární Intersportturné 4 můstků dokonce vyhrává a v roce 1969 byl za skok dlouhý 164 m v jugoslávské (dnes slovinské) Planici jeden jediný den i světovým rekordmanem, když jej den poté překonal reprezentant tehdejší NDR Manfréd Wolf!
Po skončení kariéry vykonával různé funkce především na trenérském poli, a to i v rámci reprezentace. Hlavně však doma,v milovaném Frenštátě!
Milý příteli Raško! Dovolte nám, abychom Vám jménem všech věrných slávistů popřáli lehký odpočinek a slíbili, že na takové lidi, jako jste byl Vy, nikdy nezapomeneme!
Dr. Michal Dobiáš
1.místopředseda Odboru přátel Slavie