Bylo by nadmíru těžké a vrcholně nespravedlivé vytvářet jakýsi žebříček úspěšnosti slávistických odboček po celých Čechách i Moravě podle nějakých, byť sofistikovaných kritérií. Je jasné, že někde to jde lépe, jinde hůře, ale jistě se shodneme, že cenná je každá akce, kterou místní slávisté vymyslí a realizují pro své členy, pro jejich rodiny, ale i pro veřejnost svého města či dokonce okolí a v nemenší míře i kvůli malému důkazu, co vše věrní a obětaví slávisté dokáží!
Již několikrát jsme z těchto důvodů chválili slávisty z Rožďalovic, městečka na pomezí Nymburska a Českého ráje, které je žel trochu stranou od dálkových silnic a kdy i kdysi frekventovaná trať Jičín – Praha i s nádražím ležícím cca 1 km od centra má dnes charakter spíše lokální. Přitom je to velká škoda, milovníci přírody, historie i památek zde najdou řadu možností k návštěvě i poznání. Nejvýznamnějším rodákem je zřejmě právem Jiří Melantrich (Rožďalovský) z Aventina, původně Jiří Černý Rožďalovický; asi (*1511 – +1580) významný český renesanční tiskař a nakladatel, který postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu. Pochází odsud i G. A. Lindner, zakladatel české vědecké pedagogiky. Městu vévodí nádherný barokní kostel sv. Havla z roku 1725 a vedle stojící zámek, dnes domov seniorů. Ve městě pak stojí za návštěvu muzeum knihtiskařství a galerie Melantrich v rekonstruovaném domku s podloubím na Husově ulici, v okolí pak četné rybníky a čistá příroda! No, a samozřejmě unikátní rožďalovická slávistická klubovnička!
Jsou dny, kdy se počet obyvatel sníží a rožďalovičtí masově vyrážejí busem i auty za některým důležitým zápasem Slavie – v první dekádě května to měli v plánu hned dvakrát. Jednalo se o do posledního místečka zaplněný autobus na důležitý zápas s Plzní a 4 dny nato do nedaleké Mladé Boleslavi na finále poháru MOL. Kde se bere tolik nadšení pro milovaný klub, zeptá se jistě neznalý či nezúčastněný. Je to především díky perfektní práci CELÉ odbočky, která ve městě v plné síle funguje již 18 let. Mají za sebou dvě dokonale zorganizovaná Setkání slávistů v letech 2004 a 2010 (a rádi by zorganizovali třetí, v roce 20. výročí odbočky v roce 2020). Ale i řadu drobných akcí pro členy odbočky, jejich rodiny a často i pro širokou veřejnost. Oblíbený je březnový maškarní rej pro děti i dospělé, jak jej nedávno výstižně popsal př. Marek Veselý, mj. nový člen výboru Odboru přátel, kolem sv. Mikuláše bývá nejen výročka, ale i kvalitní zábava. Ale vrcholem jsou určitě i každoroční Slávistické čarodějnice, jak zde zkráceně říkají „Čarky“. Ty vyžadují dlouhou přípravu a zajištění důležitých atributů i spousty drobností. Jeden nebo dva človíčkové by tak velkou akci, na kterou se těší děti i dospělí i z okolí, nezvládli. Ale pro Rožďalovické platí krásná slova z písně Jana Wericha z filmu Císařův pekař a pekařův císař: “Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc!“. Jsou zde vždy brigády při přípravě i důkladném úklidoví po akci, obsadit je nutno i všechny akce a stánky, kde už zdáli voní grilované klobásky a buřtíky, vepřové i kuřecí stejky, jakož i tradiční makrely. Kolem pultu s nápoji je také vždy „pěkný šrumec“, ale i další obětavci z odbočky to zvládají tak, že lze říci – kam se v nabídce i pružnosti hrabe snad i nějaký interhotel. Odpolední program pro přibližně stovku dětí končí opékáním buřtů na důmyslném zařízení, k nimž je podávána i slibovaná limonáda.
Právě děti jsou právem cílovou skupinou filip-jakubského neboli předčarodějnického odpoledne. Tradičně přijíždí specializovaná agentura, která zajišťuje tu správnou nadstavbu – skákací hrad, malování na obličej, papírový ohňostroj, modeláž balónků a další zábavu podmalovanou písničkami, které se líbí dětem a nijak neruší dospělé. Vrcholem pak byla přehlídka vojenské techniky, kde nejoblíbenější byla určitě možnost projížďky nefalšovaným džípem. Již vloni museli Rožďalovičtí měnit tradiční dějiště – z pozemku poblíž kostela se díky pochopení místního FC Trnavan přestěhovali na jeho stadiónek, kde je také dost prostoru pro slušné zázemí!
Zatímco akce v interiérech není nijak ovlivněna počasím, je tomu u Čarodějnic zcela jinak. Dovede si někdo představit, co by se dělo, kdyby dlouho očekávané odpoledne bylo deštivé? Ale svatý Petr opět nezklamal. Chvíli se honící čené mraky úderem 16. hodiny, kdy se akce rozjížděla, jak mávnutím kouzelného proutku zmizely a zřejmě i sluníčko se chtělo podívat shůry na to nadšení a spokojenost! Zapomenout nesmíme ani na tradičního hosta – hráče A-mužstva Slavie, který mimo jiné je hvězdou pro tradiční kopání penalt dětí! Byl jím letos Mick van Buren, nizozemský sympaták, který se zotavuje po zlomenině. Měl připravený štos svých fotografií, po kterých se i díky podpisu jen zaprášilo. Zajímavé bylo se i zaposlouchat do rozhovorů Micka s dalšími. Nejlépe mu jistě bylo při komunikaci s členem odbočky Luisem Verhagenem, kterou mohl vést v rodné nizozemštině. Př. Jana Kaufnerová, s níž do Rožďalovic přijel, konverzovala v angličtině a autor těchto řádků, pokud to jen trochu jde, preferuje jazyk Goethův. Je to zkrátka inteligentní sympaťák a všichni mu přáli brzký návrat na trávník! Zapomenout nesmíme ani na tradiční duo Čapek-Šimková, která jako vždy fteké fotila o sto šest.
Pálená čarodějic patří mezi ty nejkrásnější české tradice. Třeba při cestě do Rožďalovic jsme oceňovali, kdo všechno byl posazen na vrchol hranice a malá anketa by jistě ukázala prstem i na řadu političek. Ale zatěžovat si dojmy nebudeme, jistě každý si dosadí někoho, koho by rád viděl na vrcholu hranice i v jiné formě, než jen jako figurínu. Malé omezení přineslo i nebývalé letošní sucho, k němuž se přidával i vítr, a tak především v interiérech měst byl rozumně vysloven zákaz pálení. Neopatrnost a někde i šíléné nápady opilců žel světu stále vládnou. O to krásnější byl pohled na vatry, kde uprostřed polí i luk, kde místní mohli zajistit aby oheň, nikoho neohrozil. To však nevadilo zbylým slávistům, kteří se po odchodu dětí sesedli a za příjemných melodií, někdo i při tanečních pohybech hodnotili další úspěšný den!
Dobi
(text nebyl redakčně upraven)