Srpen 2019 přinesl řadu protikladných událostí – nervozity i úspěchů, sporů i důkazů oddanosti. Černou můrou bylo jistě chování několika „takyfanoušků“, kteří zavinili, že se domácí zápas s Libercem odehrál zcela bez diváků. Všem poctivým slávistům pak hnuly pořádně žlučí posměšky fanoušků konkurenčních klubů i obhajoba neobhajitelného z klávesnic některých viníků. Naopak ti, kteří již se Slavií zažili vedle dobrého i dny a týdny zlé, žili velkou nadějí. Tou nadějí byla i výhra v rumunské metropoli Sedmihradska – Kluži 1:0 a do víkendu před odvetou se „vešel“ i termín tradičních Vikingovských špekáčků. A všichni optimisté byli pak ve středu 28. 8. právem odměněni. Slavia, opět po výhře 1:0, postoupila do skupinové fáze, jinými slovy hlavní soutěže LM!
Někdy až příliš napjatá atmosféra si zaslouží i určité odlehčení, a tak se předem omlouvám těm, kteří na fanouškovských stránkách sportovního klubu očekávají a pídí se jen po brankách, bodech a vteřinách, kteří čekají na zprávy ze zákulisí, historické vzpomínky a třeba i drby. Každé napětí je vhodné trochu zmírnit a o to se pokusíme v následujících řádcích. Některé odbočky dokáží vymyslet takový program, kde se snadněji zapomene na každodenní starosti, křivdy i neúspěchy. A krásné je, že přitom nechybějí symboly našeho klubu, které dokazují, že MY JSME SLAVIA! Společné výlety pěšky i na kolech, výstupy na některý kopec nebo horu, které leccos symbolizuje, putování na kolech nebo sjíždění řeky či jen klidná plavba pronajatou lodí, kterou třeba na letošek přichystali přátelé z Doks a České Lípy. A množí se i zprávy o vydařených akcích rázu kulinářského – vepřových hodech, grilovačkách nebo o exkurzích v místním pivovaře. Například Strakoničtí při nich vzpomínají na vydařené vepřové hody či na exkurze, kde se rodí pivo Dudák, Příbramští se většinou scházejí brzy po skončení každého ročníku fotbalové ligy tradičně „Na Marii“, kde se však jedná spíše o intimnější setkání příbramských slávistických fanoušků při grilovačce na zahrádce u př. Milušky Falcníkové; zahrádka přímo navazuje na známý areál připomínající hornickou slávu Příbrami. V létě se však vžily i další, již větší akce na jiných odbočkách – Slávistické selátko v moravském Šternberku nebo Vikingovské špekáčky; ty pořádají slávističtí Vikingové z (České) Lípy! Je tak nadmíru jasné, že tyto akce spojuje krásné české úsloví – Láska prochází žaludkem. Zřejmě se zrodilo jako oslava kuchařského umění vyvolené přítelkyně, což našlo odezvu i v cizích jazycích – přímo bohaté rozvinutí této úvahy nacházíme v angličtině „The way to a man’s heart is through his stomach“, které zdůrazňuje úlohu ženy, zatímco němčina se soustředila pouze na doslovný ekvivalent české věty. „Liebe geht durch den Magen!“ Ale nebyli bychom snad ani slávisté, kdybychom nepřipomněli i zde slova některého umělce, který měl Slavii hluboko v srdci zapsánu, stejně jako my všichni – třeba Miroslava Horníčka a jeho výrok, kde se nevyhnul „horníčkovskému“ sarkasmu: „Když láska prochází žaludkem, kde asi končí?“
Připomeňme si tedy v malé reportáži letošní příjemně strávená srpnová odpoledne na slávistických odbočkách ve Šternberku a v České Lípě (obě byly již snaživými organizátory Setkání, Vikingové dokonce dvakrát), kde u stolů s lahůdkami a v přátelské atmosféře, jak se říká, právem „špetaly jazýčky“ přítomných. Dějiště samozřejmě zdobily slávistické symboly a „naše věčná Slavia“ byla přirozeně hlavním tématem úvah i vzpomínek! Hned na začátku si však povzdechněme nad praxí, která se projevuje v našich končinách a na vině je zřejmě diktát televizí. Zatímco prostory pro akci je třeba zajišťovat několik týdnů dopředu, přesný termín zápasu je znám až tak 2-3 týdny před výkopem. A kolize letos málem postihla obě akce – jak ve Šternberku, tak i v České Lípě. Termín vždy v den zajištěné akce začal organizátory budit ze sna ihned po zveřejnění. Ale v případě Šternberku vše „vyřešilo“ řádění některých primitivů z Tribuny Sever a zápas s Libercem se hrál bez diváků, derby s Bohemkou mělo výkop až v 19:30, a tak stačilo jen posunout zahájení Špekáčků na dřívější dobu!
ŠTERNBERKEM ZAVONĚLO OPÉKANÉ SLÁVISTICKÉ SELÁTKO!
Šternberk, město s třinácti a půl tisíci obyvatel jistě není třeba mnohým představovat. Nachází se 15 km od hanácké metropole Olomouce, na úpatí Nízkého Jeseníku. Díky tomu si milovníci motorismu mohou už téměř sto let (od roku 1921, ačkoliv první závody byly uspořádány již v roce 1905) připomínat závod automobilů do vrchu – Ecce homo! Ale i slávistům je město blízké prakticky od počátků Odboru přátel. Postupně zde vznikla silná a aktivní odbočka, díky níž mimo jiné v roce 2013 měli hrající i nehrající účastníci tradičního Setkání slávistů možnost poznat toto historické město s hradem Šternberk, který je národní kulturní památkou, s majestátným kostelem Zvěstování P. Marie s přilehlým Augustiniánským klášterem, řadou hodnotných měšťanských domů, zejména kolem náměstí, i s Mariánským morovým sloupem a nedalekým muzeem – Expozicí času! Šternberk je i městem sportu – fotbalisté bojují pravidelně v krajském přeboru, hokej to kdysi dotáhl až do II. ligy, ale v současnosti se věnuje jen výchově mládeže. Město se však může pyšnit, že je rodištěm vítěze Stanley Cupu Davida Krejčího!
Odbočka OP ve Šternberku však neměla vždy na růžích ustláno. Po více než nadějném rozjezdu přišel rok 1972 a s ním direktivní rozhodnutí nechvalně známého normalizačního aparátčíka Júlia Chvalného o zákazu odboček mimo sídlo klubu. České a moravské hlavičky se jen tak nedají, a tak v řadě míst našli slávisté kličky, jak fungovat dále, protože se zapojovali do sportovní a třeba i společenské pomoci městu. Nikoliv však všude. Úplný zákaz s hrozbou pronásledování postihl i šternberské slávisty, a tak se mohli scházet jen neoficiálně v některé hospůdce a sledovat cizí nastražené uši! Až po mnoha létech se v parčíku v Nádražní ulici objevila „bouda“ – slávistická osvěžovna vedená př. Vavrušou. Ale to už se poměry změnily a v příštím roce budou Šternberští slavit 30. výročí obnovení odbočky! A aktivita a obětavost je brzy zařadila mezi špičkové odbočky nejen na Moravě. Přímo sledovali v roce 1990 úspěch Memoriálu Vlasty Kopeckého, pořádaného poprvé na Moravě, a to ve Frenštátě, a proto začali připravovat na rok 1993 organizaci Memoriálu ve Šternberku. Bohužel mezitím došlo ke sloučení OP s fotbalovým oddílem a OP prakticky přestal existovat. Zmizelo ono „růžkovské“ nadšení dobrovolných funkcionářů a výboři FO si nechtěli tímto směrem příliš komplikovat život. Memoriál tedy bez větších diskusí „přiklepli“ v té době výborně pracujícím Lounům, ale tam žel neměli s takovouto akcí příliš zkušeností. Memoriál se tak uskutečnil jen jako turnaj starých gard bez doplňkového společenského a kulturního programu a nelze se divit, že Memoriály pak skončily. Ale v roce 2001 přišla iniciativa Bělských a experiment v podobě Setkání, z něhož se stala tradice. O pořádání začali uvažovat i Šternberští, mimochodem jako první moravská odbočka, a v roce 2013 se dočkali!
Odbočka tak už téměř 30 let žije klubovým životem, členové se pravidelně scházejí, a pokud je sezóna úspěšná, vždy vymyslí slavnostní akci, jako tomu bylo poprvé v roce 1996 při oslavě titulu po 49 letech. A nejinak to bylo i v poslední ch letech a životem to obvykle zaplatí jedno selátko! Bylo tomu tak i letos. Jediným problémem, a to platí na všech odbočkách, může být nalezení vhodného termínu. Hlavně zajistit zázemí pro pořádání akce, na nichž se ve Šternberku schází vždy přes 30 lidí. Víkendové termíny vhodných prostor bývají často zadány. Co ale snad ani čert nechtěl, domácí zápas s Libercem byl stanoven právě na sobotu 10. srpna, kdy měli Šternberští zajištěno prostředí se zahrádkou i útulným sálem v restauraci U komína! Nemohl jsem si nevzpomenout na často používaný výrok své milé mámy – pamatuj si, že každý mrak má zlatý okraj! A tak vlastně trest za řádění chuligánů znamenal i uzavření hlediště Edenu a tím i volný čas i pro ty, kteří by se přítomnosti na zápase nechtěli vzdát ani snad na smrtelné posteli!
A tak se vše vydařilo na jedničku s hvězdičkou. I svatý Petr si dal říci a z hrozby celoodpoledního deště byl jen déšť večerní, když bylo dávno po všem. Opékané selátko nemělo chybu, z domácích zdrojů se objevily okurčičky, rajčátka i papričky, o nápoje se vzorně staral i personál restaurace. Tématem nadmíru přátelského odpoledne byla samozřejmě Slavia, což bylo důkazem, že odbočka ve Šternberku žije a dokazuje, že šternberské světélko na slávistické mapě naší milé vlasti svítí těmi nejjasnějšími barvami!
VIKINGOVSKÉ ŠPEKÁČKY OPĚT CHUTNALY
Zatímco Šternberští měli zajištěny prostory zahradní restaurace i s dostatkem míst uvnitř pro případ nečasu, Vikingové si oblíbili areál místní, tedy českolipské, Lokomotivy, kde jsou vedle fotbalového hřiště i prostory pro provozování dalších venkovních sportů, jakož i pro využití k různým hrám nejmladší slávistické generace. Na otázku z jedné písně Katapultu „A co děti, mají si kde hrát?“ zde existuje kladná odpověď. K dispozici je hlavní budova, jež slouží při akci jako výborné zázemí pro přípravu dalších lahůdek a nápojů, ale je třeba možné použít i WC. Vlastní akce se však odehrává venku, což znamená připravit i pojistku v podobě lehkého přenosného přístřešku, za nímž se co chvíli ozývá zvuk sekery při sekání špalků k nakrmení stále hladového ohně grilu, kde se opékají špekáčky, klobásky a pro největší fajnšmekry i stejky. Zbývá tedy jen sledovat oblohu, jak se splní předpověď. Ale opět se ve Šternberku i v České Lípě ukázalo, že svatý Petr je zřejmě slávista a všichni věří, že jeho přízeň nic nepokazí a budou se moci spolehnout, že vše proběhne v ideálním počasí i v dalších letech!
Jak tradice i název napovídají, je hlavním tématem odpoledne (letos to byla sobota 24. srpna) zejména opékání špekáčků a klobásek, jaké dokáží vytvořit jen zlaté ruce proslulých českých řezníků! Žádné „piliňáky“, jak kdosi nazval některé uzeniny z regálů supermarketů! A nenacházejí zde naplnění ani slova jedné z písní Karla Kryla – „baštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda“. Na Lokomotivě si všichni opět pochutnávali na osvědčených výtvorech paní Danušky z blízké Horní Libchavy!
Vikingové pojali „slavnost špekáčků“ i jako společenskou akci, kam přijíždějí i slávisté z jiných míst, a tak směle můžeme akci připodobnit k takovému malému Setkání slávistů. Vedle domácích organizátorů musíme zmínit i přátele z 16 km vzdálených Doks, kde bývala kdysi velmi čilá odbočka v čele s př. Brůžkem a pamětníci si jistě vzpomenou na štít plážové restaurace Strahováček na Máchově jezeře se slávistickými symboly ve štítě střechy. Letos se podařilo odbočku obnovit, její tři členové se objevili i na Špekáčkách a jedním z témat byla i připravovaná plavba po onom „básníkově“ jezeře (vlastně rybníku založeném r. 1366 Karlem IV.). Plavbu připravují pro všechny slávisty 15 dní po Špekáčkách právě přátelé z Doks spolu s Vikingy.
Oba Míšové – autor těchto řádků i předseda celého OP MUDr. Janáček jsou stále řádnými členy odbočky Brandýs nad Orlicí, který byl díky nim také zastoupen! U př. Janáčka však připočtěme i jeho současnou hlavní odbočku Kolín. Pokud bychom symbolicky cestovali z Doks směrem k Bezdězu, narazíme pak na trase i na Bělou pod Bezdězem, místo letošního úspěšného Setkání, kdy dorazila celkem početná delegace v čele s doyenem nejen Běláků, ale tak trochu i celého OP, př.Dlouhým, který přijel nejen s manželkou, ale i s dalšími Běláky. Více než potěšitelná byla i návštěva sympatických kamarádů z Příbrami v čele s předsedou odbočky př. Kropáčkem a Ing. Kyselou. A díky paní Maikové byl zastoupen i Maikoland, odbočka Libiš!
Kolem 16. hodiny už začali někteří účastníci – ti, kteří se chystali do Edenu na derby s Bohemkou – pokukovat po hodinkách, protože na trase do Prahy bylo jednak několik dopravních komplikací, ale hlavně opatření před zápasem jako reakce na řádění chuligánů, které – jako vždy – odnáší ta drtivá většina slušných fanoušků.
Ale vše se vydařilo, večerní výsledek 4:0 v Edenu mluví za vše, a tak i završení krásného letního dne bylo více než komfortní. I díky vám, milí Vikingové!
Dobi
